Na území bývalého Československa a místně Rakousko-Uherska (do roku 1918) vyšla řada knih věnovaných lyžování v terénu. Jako druhá tady uvedená je díky zapůjčení od Tomáše Kubláka možné uvést Lyžujeme v terénu: Houdek, I., Sportovní a turistické nakladatelství, 1963.

Obálka knihy Lyžujeme v terénu

Motivací k tomu, proč se podívat na historické knihy byla propagace nejmenované knihy na webu Jamesu, kde se mimo jiné objevila fantastická hláška: „Tato kniha je prvou a jedinou publikáciou tohto druhu na Slovensku a v Česku.“ Proto zkusím pohledat knihy věnované lyžování v terénu, které vyšly v úvodu zmíněné evropské oblasti. Pro informační přehled metodických knih je vhodné Stručný přehled historických titulů o horolezecké metodice

Str. 17 Stupnice obtížnosti lyžařských túr v terénu

Krátké opis na webu Horolezecké abecedy:

Lyžujeme v terénu, tak trochu skialpinistická učebnice čítající 102 stran a o rozměrech 21 × 15 cmJde o poněkud pozapomenutou českou učebnici skialpinismu, byť se toto slovo v knize nevyskytuje. Aby nedošlo k nedorozumění; nejedná se o lyžařskou učebnici, či příručku pro turistický pohyb v zimních Krkonoších, nic takového. Kniha je opravdu o ryzím vysokohorském lyžování, které se dnes nazývá skialpinismem. Nechybí ani taková témata, jako je počasí, jižní fén, lavinové nebezpečí, použití cepínů a maček, jištění lanem, záchrana a nosítka z lyží apod. Ilustrace jsou jednak černobílé kresby, jednak je navíc uvnitř knihy ještě černobílá fotografická příloha.

Pokud je vám autor Igor Houdek odněkud povědomý, tak možná proto, že je společně s Milošem Vrbou též autorem knihy „Zimní nebezpečí v horách“ – viz výše v textu).

Str. 30 Výstupové cesty v různých druzích sněhu

Kniha Lyžujeme v terénu je plnohodnotnou učebnicí lyžování ve volném terénu a skialpinismu. Autor se věnuje všem oblastem nutným pro bezpečný pohyb v zimních horách, některým s větším, některým s menším nožstvím podrobností.

Str. 66–67 Hmotnost vybavení na lyžování v terénu

Součástí knihy je na stranách 14–17 rozpis pětistupňové stupnice obtížnosti terénu:
1. Velmi lehká túra
Terén: Mírný sklon, vlnitý a dobře přehledný terén… sjezdy mají bezpečná zakončení, výškové rozdíly jsou malé.
Příklady z Krkonoš: lyžařské terény na Benecku, terény na Bobích loukách, apod. Většina lyžařských terénů na Šumavě a v Orlických horách

2. Lehká túra
Terén: Mírný sklon s bezpečnými dojezdy, dobře přehledný. Lesní cesty široké a bez náhlých a nebezpečných zákrutů. Výškové rozdíly dosti značné.
Příklady z Krkonoš: sjezd od Petrovky do Špindlerova Mlýna, sjezd od Výrovky do Pece.

3. Mírně těžká túra
Terén: Mírně až středně skloněný terén (běžný terén ve středohorách) bez náhlých svahových zlomů, lesní cesty dostatečně široké,a by dovolily brzdění a zastavení jízdy.
Příklad: sjezd ze Studničné do Modrého dolu v Krkonoších, běžné sjezdové dráhy u lanovek. Žabí plesa od Popradského plesa a sedlo Kopa z Předních Mědodolů ve Vysokých Tatrách.

4. Dosti těžká túra
Terén: Příkrý, ale dobře sjízdný terén s poměrně bezpečnými průjezdy mezi překážkami. Strmé úseky mají poměrně bezpečné zakončení, některé úseky sjízdné jen se zajištěním.
Příklad: Volov chrbát, Dračí sedlo z Popradského plesa, Rákon a Volovec z Tatliakovy chaty v Roháčích.

5. Těžká túra
Terén: Zcela vysokohorský, příkrý, málo přehledný, přerušovaný častými, někdy na lyžích nesjízdnými překážkami.
Příklady: Smutné sedlo od Tatliakovy chaty v Roháčích, sedlo Váha a Železná brána od Popradského plesa, Rysy, Koprovský štít od Hincových ples ve Vysokých Tatrách.

Str. 79 Různé způsoby nošení lyží na batohu

V kapitole VIII. Nebezpeční v horách se probírají různé zajímavé věci, například v části 1. Zdroje nebezpečí:
„Opatrně projíždíme mezi stromy. Při soustředěném sledování cesty je naše pozornost odváděna od pahýlů a suchých větví, které míjíme v rovině našich očí. Překážející větve ulamujeme rukou. Na úzkých lesních cestách připustíme jen takovou rychlost, abychom mohli kdykoliv zastavit. Není proto hanbou, jdeme-li po prudké zledovatělé cestě pěšky.“

v části 2. Postup ohroženým terénem nemůže chybět lavinová šňůra:
„… každý účastník má v pase navázanou červenou asi 30timetrovou lavinovou šňůru, která patří k osobnímu vybavení vysokohorského sjezdaře a kterou táhne za sebou. Dojde-li k sesunu laviny, je pravděpodobné, že se tak stane při přechodu prvních členů družstva…“
„Bylo-li použito lavinových šňůr, je hledání zmiezlého usnadněno, neboť některá její část se obvykle udrží někde na povrchu. Podle údajů v metrech, kterými je šňůra označena, určujeme přibližnou polohu a vzdálenost zasypaného.“

Str. 88 Jištění přecházejícího lyžaře

Pro zaryté huliče cigaret a trávy je vhodný závěr kapitoly XIV. Hygiena:
„Zdržujeme se pití alkoholických nápojů a kouření. Zejména kouření ráno nebo během túry silně ovlivňuje nejen výkon, ale škodí dvojnásob organismu.“
Kdypak se toho budou všichni držet? :-)

Svázané lyže špičkami dolů a hole u svahu, tak přecházíme strmé svahy (V. Heckel), Odpočinek před dalším výstupem (E. Jírů)

Přijde doplnit až budu zpátky v ČR

Na křižovatce horských cest

Na ledě (E.Jírů), Stavba iglů (L. Vambera), Vysokohorský tábor na Hincově plese ve Vysokých Tatrách (V. Heckel)

Bezpečnostní špičkové vázání sgumovou vložkou (E. Jírů), Správně montované vázání umožňující svrchní i spodní tah (E. Jírů), Vrchní tah (E. Jírů), Malá turistická stoupací železa (E. Jírů)

Přechod nebezpečného svahu (J. Janovský), Přes firnovou stěnu (T. Kohout), Prusíkův uzel (E. Jírů)

Závěr
Na dobu vydání (1963) se jedná o vynikající (první ryze skialpinistickou v Československu) knihu pro základní a v některých částech i pokročilé seznámení se s pohybem v zimních horách, ***** (hodnocení * až *****, kdy vyšší počet znamená vyšší kvalitu)

Bibliografické údaje:
Lyžujeme v terénu: Houdek Igor, 1963
Fotografie: V. Heckel, E. Jírů, L. Vambera, J. Janovský, J. Tejnský, T. Kohout
Sportovní a turistické nakladatelství, vydavatelství ÚV ČSTV, Praha, 748. publikace
1. vydání, náklad 7000 výtisků
počet stran 104 + 16 příloh
cena 11 Kčs (v antikvariátu od 60 Kč)