Na území bývalého Československa a místně Rakousko-Uherska (do roku 1918) vyšla řada knih věnovaných lyžování v terénu. Jako první je díky zapůjčení knihy od Tomáše Kubláka možné uvést Zimní turistika: Michalička, V., Satori, M., Sportovní a turistické nakladatelství, 1960.

Obálka knihy Zimní turistika

Motivací k tomu, proč se podívat na historické knihy byla propagace nejmenované knihy na webu Jamesu, kde se mimo jiné objevila fantastická hláška: „Tato kniha je prvou a jedinou publikáciou tohto druhu na Slovensku a v Česku.“ Proto zkusím pohledat knihy věnované lyžování v terénu, které vyšly v úvodu zmíněné evropské oblasti.

Str. 12 Připevnění lyží na batohu

Krátké opis na webu Horolezecké abecedy,

Zimní turistika, česká učebnice skitouringu z r. 1960 vyšla na 102 stranách a rozměrech 16,5×12 cm
Útlá knížečka popisuje to, co se dnes nazývá skitouring (pohyb po horách na lyžích, kdy si od začátku do konce túry vystačíme jen s lyžemi). Kromě záležitostí spojených s vlastním pohybem na lyžích je v knize docela podrobně probráno i táboření na sněhu. A pochopitelně nechybí obligátní kapitoly počasí a nebezpečí zimních hor. Informace převažují v textu, ilustrací mnoho není. Pár kreslených černobílých obrázků a pouze čtyři černobílé fotografie uprostřed knihy jako obrázková příloha.

Str. 14 Správné pojmenování vzájemného postavení lyží

Autoři jdou na zimní turistiku od lesa zdůrazněním jejího rychlého rozvoje v socialistické zemi a nekonkurenčnosti oproti kapitalistickým státům. Z povinné socialisticko-komunistické agitky se v této knize překvapivě objevuje pouze slovo ROH (Revoluční Odborové Hnutí) a obrana státu. Jinak nic.

Str. 42 Lankové vázání na svrchní a spodní tah

K samotnému lyžování se autoři dostávají přes nošení lyží a jejich připínání. Potom už jsou obraty na místě a začíná lyžařská technika. Současným metodikům se určitě nebudou líbit věty jako: „Hned od začátku vyžadujeme používání pojistných řemenů“ (str. 13 nahoře). Tulení pásy jsou zmíněny na str. 20:
Při delších výstupech, zejména ve vysokých horách používáme s výhodou stoupacích (tuleních) pásů.… Velmi špatně se vystupuje šikmo svahem, kde pásy často sklouzávají s lyží.

Zimní táboření

Z technik sjezdu jsou uvedeny: sjezd přímo a šikmo, brzdění pluhem, odšlapování, sesouvání, smyk ke svahu, oblouky v pluhu, přívratný oblouk, přívratný smyk, bruslení, terénní skok a přeskoky.

Němé značky

Za povšimnutí stojí závěr sjezdové části, kdy na str. 33 je Brzdění holí při pádu: Uchopíme hůl oběma rukama až u talíře a bodcem nad hlavou brzdíme. Zaseknutím hran se obvykle pád nezastaví, ale tělo lyžaře se přetočí hlavou dolů.

Str. 68–69 Záhrab a sněhová chýše ve svahu

K délce lyží je na str. 41 uvedeno: „Správně dlouhá lyže má špičkou dosahovat do dlaně vzpažené a v zápěstí ohnuté paže.“ Kdo na tak dlouhých lyžích dnes jezdí?

Dále se podrobně rozebírá příprava túry, obsah batohu, vaření a bivakování. Téměř na konci je poměrně podrobně rozebíráno zimní nebezpečí hor. V části věnované lavinám se tradičně objevuje fenomém lavinové šňůry:
„Doporučuje se rovněž používání lavinové šňůry, tj. červené tkanice, která má v případě nehody dopomoci k nalezení postiženého.“

Závěr
Na dobu vydání (1960) a útlost se jedná o vynikající knihu pro základní a v některých částech i pokročilé seznámení se s pohybem v zimních horách, *** (hodnocení * až *****, kdy vyšší počet znamená vyšší kvalitu)

Bibliografické údaje:
Zimní turistika: Michalička, V., Satori, M., 1960
Fotografie: Vilém Heckel
Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 582. publikace
1. vydání, náklad 3000 výtisků
počet stran 104 + 4 příloha
cena 4,30 Kčs (v antikvariátu od 60 Kč)