podtitul: Sám v peřejích Amazonky

Kniha Herberta Rittlingera z roku 1943 (IV. vydání z února 1943) pojednává o autorově sólovém výletu do Jížní Ameriky. Jeho původním cílem bylo sjet od pramenů Amazonky (tehdy známých) někam hodně daleko. Díky nastalým okolnostem musel své cíle trochu upravit. Obsahem a drsností je kniha pro hardcore (Hc.).

Úvodní stránka knihy.

Kdo je vůbec Herbert Rittlinger?
Herbert Rittlinger na německé Wikipedii
Herbert Rittlinger na anglické Wikipedii
Akt in der Landschaft

V představení jiné knihy Herberta Rittlingera (Motivační historické vodácké fotky) se v komentářích objevily názory na tendenčně zaměřený obsah knihy. Po jejím přečtení je občas náznak nevhodného obsahu, který je v celkovém hodnocení zanedbatelný. Pro puristy (podívejte se na rok vydání) je v knize jednou zmíněna Třetí říše – na straně 125 uprostřed.

1. Před obtížným vodopádem. Sjet či nesjet…

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století si H. Rittlinger myslel (str. 42):
Objevení pramene největšího toku v zemi není maličkost, ale věc velmi nesnadná. Na naší krásné a veliké zeměkouli není už dnes co objevovat. Lidé, založení jako autor této knížky, narodili se, bohužel, příliš pozdě. Dnes mohu jenom dodatečně „stopovat“ anebo objevovat maličkosti, které „leží mezi“, v nejlepším případě pak objevovat svým způsobem.

8. Za jízdy do Cerra de Pasca.
9. Malá indiánská chůvička dumlá palec a diví se.

Ukázka 2, str. 67
Není již na světě místa, které by bylo tak drsné, beznadějné a nemilosrdné, aby tam nebyla ani nejmenší stopa organického živoat a ani nejmenší stopa po nejvyšší formě organického života – po člověku. To má nepopiratelně svoje dobré stránky. V Sieře není sice hotelů ani nocleháren, ale žádná samota není tak malá a chudobná, aby její obyvatelé neposkytli poutníku pomoc a přátelské pohoštění.

12. „Naděje“.
13. Karavana mul v indiánské čtvrti Cerra de Pasca.
14. Jonáš VII. a autor v komfortu ve výši 4000 m. (Americký klub „Naděje“.)

Ukázka 3, str. 70
„Na zemi ležela zavazadla, kajak, puška a všechno ostatní v pestré směsici. Řeka ubíhala jasně zelená a ledově chladná kolem mne a slunce stálo právě na nejvyšším břehu údolí. Najednou jsem pocítil úplné vyčerpání. Sluncem ozářené hřebeny byly pět tisíc metrů vysoko. Řeka sama pak 4000 metrů. Tolik jsme se těšil na tento okamžik a nyní jsem byl tak vyčerpán, že se mi ani vlastně nechtělo do stavby stanu. Najednou jsem nebyl spokojen. Co je to vlastně – spokojenost?“

15. Start mé karavany. V pozadí roztroušené indiánské chatrče.

Ukázka 4, str. 76
„Otočil jsem příď Jonáše ze zpětné, sotva metr široké vody do proudu. Mohutný náraz. Co potom přišlo, odehrálo se bleskurychle. Kajak byl přetížen. Zuřivě jsem pádloval. Všechno šlo ráz naráz. A přece se mi zdálo, že jsem vlečen řádícím proudem celou věčnost. Nebylo by na tom nic zlého, nechat se unášet s polo otočenou lodí rychlým proudem, jenom kdyby hladina zůstala klidná. Ale zde byl labyrint balvanů, který jsem předtím viděl se skalního výběžku. S výše asi stometrové vypadaly ovšem peřeje mírnější, než byly ve skutečnosti. Shora jsem se dokonce snažil zapamatovat si úskalí, mezi kterými bych mohl projet. Teď však nebylo na výběr ani pomyšlení. Byl jsem rád, že jsem je s těžkým člunem vůbec objel. Proletl jsme podél prvního skalního útesu. A potom padl člun jako olovo do hluboké jámy.“
„Bíla pěna mě zavalila. Člun, vystavený nesmírné námaze, sténal a zdálo se, že se zastavil. Oslepen vodou pádloval jsem pryč. Byla to prokletá voda a stříkala na mne se všech stran. Ale nebyla to voda. To byl led, který člověk hned cítil až do kostí. Kde je slunce? – napadlo mi ve zlomku vteřiny. Vždyť přece pálilo tak žhavě. Ještě nikdy v životě necítil jsem tak úžasný chlad.“

28. Fantastická kaňonovitá krajina na Maraňonu pod ústím přítoku Rio Nupe.
29. Stěsnaný proud bouří soutěskou. Kdo by si představil, že je to Amazonka!
30. Byl to mladý a statečný Indián, zůstal stát a váhavě se přiblížil…
31. Končím na Maraňonu!

46. Kopaná se hraje všude. Peoni ve volné chvíli trénují…
47. Z výdělečných důvodů fotografoval jsem se uprostřed fantastické krajiny v nejrůznějších posicích.
48. Řeka prudce uhání podél bizarně bující stěny pralesa.
49. Tvářím se dramaticky před samospouští fotoaparátu.
50. Když amazonská fotografie – tedy s puškou!

55. Opuštěná, nikdy nikým nespatřená rokle amazonské divočiny.
56. Znovu proráží dravý proud výběžky Kordiller.
57. Mladé ženy z kapitoly 32.
58. Divoká Indiánka „Chuncha“ na střední Huallaze.
59. Místní obyvatelstvo nedá si ujít sensaci s gringem.

60. Přenášení kajaku kolem peřejí.

Odkazy:
Herbert Rittlinger na německé Wikipedii
Herbert Rittlinger na anglické Wikipedii
Akt in der Landschaft
Motivační historické vodácké fotky