Ve dnech 27. června až 6. července jsem společně s Radkou vedl výlet 320 Rodna a Maramureš pořádaný CK Alpina. Celkový přehled výletu je na Letní přechody pohoří Maramureš a Rodna. V neděli 29. června jsme udělali trochu alternativní program a přešli kus pohoří Maramureš do sedla Prislop.

Tábořiště v sedle a nad ním hřeben, který jsme šli den předtím navečer

Na změně programu jsme se dohodli s Radkou, protože odsouhlasila, že den předtím i začátečníci v horách šlapali výborně. Nemělo tak smysl zbytečně sestupovat do Borsi a v krásném slunečném počasí byla dána přednost dlouhé (pro některé až extrémně dlouhé) hřebenovce do sedla Prislop.

Pozdní ráno v horách

Jelikož jsme se v sobotu večer vrátili hodně pozdě z vrcholu Vf. Toroiaga, tak se ke všem nedostaly dostatečně informace o délce a průběhu neděle. Ráno jsme vyrazili kolem deváté hodiny a na rozehřátí byl hned krátký výstup ze sedla po rozbité cestě. Po průchodu kolem vysílače jsme hřebenovkou pokračovali k rozbité chatě.

První výstup dnešního dne

Kus za ní přední skupina poněkud rozdrážila nervózního býka ve stádu krav, a tak závěrečné skupiny se trochu proběhly a musely to vzít oklikou. Býk nikoho nepotrkal, ani nerozšlapal, nicméně na vylekání stačil dokonale.

Kdepak tady schovali to rašeliniště? Nápověda – na mapě

V rámci obědové přestávky někteří opravdu obědvali, ale část účastníků se mi podařilo přemluvit k fakultativnímu výletu k jezírku a rašeliništi. Jezírko jsme našli hravě, s rašeliništěm to bylo horší. Vzali jsme tak za vděk rozsáhlou podmáčenou plochou.

Od imaginárního rašeliniště zpátky k batohům

Došli jsme zpátky k ostatním a s menším zpožděním vyrazili dále. Cestu už sice byla značená červeným pruhem, ale ten se částo ztrácel a na některých nejasných místech pro jistotu chyběl úplně.

Trochu to tady poničila voda…

Oproti předchozím výletům s CK Alpina (2006 a 2007) na Podkarpatskou Rus byly v Rumunsku v horách patrné snad jenom na jednom místě následky předchozích povodní. To když jsme místo cesty našli ujetý kamenný svah.

Parádní cesty na horské kolo, pěšky trochu jednoduché

Větší část odpolední hřebenovky byla po cestách, které by byly vynikající pro horské kolo – s výjimkou krátkých spíše nesjízdných úseků. Cestou jsme potkávali hodně různých zvířátek a přešli jsme přes několik sedel. Málem nás přitom zmátl jeden místní chlapík s velkým růžovým domem, na jehož zdi byly obrovské značky – červený pruh a kruh. Viditelné byly zdaleka, akorát moc nenaznačovaly, že se před nimi má odbočit doleva…

Hromady ovcí v jednom z mnoha sedel, která jsme přešli

Za růžovým domem se peloton roztrhal už úplně. Běžci už asi byli v hospodě v sedle Prislop, když jsme si v rámci nabrání nějakých výškových metrů (přeci jenom celý den po hřebeni s minimálním převýšením) popřidali ve třech lidech bezejmenný vrchol 1690 metrů. Je to poslední vrchol nad sedlem Prislop a malou skalkou nahoře. Trochu jsme se na něm zdrželi, abychom jakoby počkali na ostatní.

Do sedla Prislop je to ještě daleko, na obzoru pohoří Rodna

Sestup do sedla byl ještě překvapivě dlouhý. Už z dálky jsme však viděli Majklův autobus i nějaké hemžící se lidi kolem něj. U autobusu jsme se rychle vyzuli do sandálů a hajdy do Cabana Alpina. První nadšení vystřídalo menší extempore s obsluhující paní, která se vydávala za učitelku angličtiny se slovní zásobou asi padesáti slov a s nemožností si zapamatovat tři objednávky. Moje jídlo tak zbaštili ostatní.

Vrchol 1690 m kus od sedla Prislop, popřidali jsme si ho jen ve třech lidech

Po hospodě nás Majkl svezl kus dále na východ, kde jsme zatábořili na břehu řeky s tím, že další den půjdeme do sedla Rotunda a do pohoří Suhartu.

Sedlo Prislop a za ním Rodna, resp. přímo vrchol Vf. Gargalau (2159 m)

Do sedla je to ještě kousek