Na konci záři máme státní svátek, což někdy znamená prodloužený víkend a tím důvod k vyjetí za nějakým zajímavým výletem. Letos vyšel volný den na pátek 28. září, a tak ve čtvrtek pozdě večer odjíždíme směr Slovinsko.

Něco dalšího: Zastavování pádu s cepínem a salta pod Triglavem

Váňa nevěřícně hledí na jezero místo cesty.

Předpověď počasí byla nic moc, což se dokonale potvrdilo. Celý pátek hustě prší, a tak kromě návštěvy Triglavského muzea v Mojstaně nic neděláme. Teda až na večer, kdy se rozproudil malý večírek. Na chatě jsme napřed sami s chatařem, poté se přidávají tři Brňáci a nakonec chvíli před půlnocí i trojice Maďarů.

Všeťa a Váňa se brodí sněhem.

V sobotu je pořád pod mrakem a jsou přeháňky. Naše skupinka vyráží jako první před devátou hodinou ráno. Šmatláme dolinou po občas vodní erozí poničené silnici. Musíme obejít jedno lesní jezero v místě původní silnice stejně jako přejít přes suťoviště vzniklé kamennou lavinou. Poté už cesta začíná konečně trochu stoupat, přeci jenom je potřeba nějak získat 1645 výškových metrů na Triglavski dom (2515 m) alias chatu Kredarica.

Váňa a Tomáš při svačince.

S přestávkami prší až do výšky kolem 1500 metrů, kdy pršet přestává a začíná sněžít. Viditelnost se moc nezlepšuje. Na zemi také s nadmořskou výškou přibývá sněhu, a brzy je ho přes dvacet centimetrů. Při výstupu do prvního sedla volíme nevědomky těžší alternativu po starších částečně prošlápnutých stopách. Maďarská skupinka jdoucí několik hodin po nás šla už normálně po turistické značce.

Něco z historie chaty Kredarica.

Z prvního sedla toho díky mlze není nad námi ani vedle nás moc vidět. Během svačiny se mlha trochu zvedá a na protější straně vidíme něco na způsob rozcestníku. Po malém pochodovacím extempore ve stejné nadmořské výšce vycházíme na další plato doliny do výšky 2330 metrů, odkud už je to na chatu Kredarica skoro co by dup.

Tomáš s Váňou se cpou třetím chodem.

Tak jsme tam za chvíli dodupali. Výstup trval výrazně déle než udávají turistické rozcestníky. Přeci jenom hluboký sníh ve vyšších nadmořských výškách a kochání se v mlze na rychlosti nepřidalo. Na Kredarici jsme si dali guláš, Kranske klobásy, palačinky, spoustu čaje a nějaké to pivo.

Dokonalé ranní probuzení ve výšce 2515 m.

Stihli jsme si zahrát několik zajímavých společenských her, z nichž se hodně chytla hra Vyhoďte fialového hnusa, nebo-li Člověče nezlob se. Oproti předchozímu večeru a díky nedostatku alkoholu nebyl tentokrát nikdo ani trochu společensky unaven. Mladí, neklidní a nadržení šli brzy spát, já jsem se chatařkou dodíval na film Forrest Gump v anglickém originále se slovinskými titulky. Večer a v noci byla slušná vichřice slibující zajímavé nedělní ráno.

Z leva doprava Malý Triglav a Triglav při ranním nasvícení sluncem.

Neděle 30. září

Od brzkého rána panovalo dokonalé počasí. Všeťa vstanul dokonce už ve čtyři hodiny, když si nutně potřeboval najít nějakou ponožku. Tomáš a Váňa vstali, když se začalo rozednívat. Nic jsem neuspěchal, a se vstáváním počkal, až se začalo objevovat i slunce. Dobře jsem udělal, výhledy byly dokonalé, nasvícení Triglavu také.

Váňa hledá ideální místo na focení.

Při pohledu na Triglav se ukázalo to, co jsme v sobotní mlze nemohli vidět – v tuto roční dobu a s tímto stavem sněhu tady nemáme co dělat. S uvolněnými lavinami bychom si zahráli na ukázkový letecký den. Pouze Všeťa se nechtěl nechat odradit pohledem na prudce se zvedající Malý Triglav (2725 m) s čerstvým sněhem pokrytou výstupovou trasou a šel si to vyzkoušet. Po krátkém úseku, při němž si stačil mačkou roztrhnout kalhoty od Tilaku, se rozumně obrátil a vrátil na Kredarici.

Všeťa (zatržený červeně) zkouší stabilitu sněhu v dolní části výstupu na Malý Triglav.

Sbalili jsme saky paky, Váňa si vyrobil náhradní brýle (bude samostatný článek), protože své zapomněl doma, a mohli jsme vyrazit na výlet po okolí. Slunce pálilo jako blázen a přes malý přilehlý vrcholek jsme se prošli kousek po hřebenu. Na něm jsme to brzo zabalili, dali svačinku a dívali se, jak vrtulník zásobuje Vodnikov dom. Nakonec to osazenstvu vrtulníku nedalo, a přiletěli se podívat, kdo to tam na hřebenu vegetí.

Kýčovité výhledy.

Kvůli další obědo-svačině jsme se přesunuli na další malý vrchol a poblíž něj nacvičovali zastavování pádu s cepínem. Od zastavování pádů se volně přeslo na pády samotné a salta dopředu a dozadu.

Procházka po hřebenu s Triglavem v pozadí.

Po dostatečném se vyblbnutí jsme sešli a sjeli po zadku krásný nasvícený svah, kde pouze Všeťa uvolnil kouli na sněhuláka velikosti Fiatu 500. Na mírném sklonu jsme sestupovali níže při propadávání se po kolena a výše.

Tomáš se kochá… nebo šlape?

S koncem sněhu jsem ostatním poodešel a zvolil alternativní sestup (chatu jsem netrefil) na louku. Louku jsem uviděl hluboko pod sebou, a tak jsem se k ní spustil skrz kosodřevinu a úzkým prudkým kamenným žlabem. Na rovinu jsem se dostal u malého vodopádu, k němuž po chvíli došli i ostatní – normální cestou.

Přiletěl se na nás podívat vrtulník, teď už točí před Triglavem zpátky do údolí.

Jedna dvojka se tady přezula do sandálů, zatímco zbytek si chtěl nechat vypařit nohy v trekovkách. Sestup kamennými stezkami v sandálech z 1700 (?) do 870 m nad mořem byl v pohodě a žádný ukonutý palec se neobjevil.

Smějící se telefonista z Hutiska.

Odkazy:
Triglav 2864 m
Climbing Triglav in Winter time
Slika s Kredarice – webkamera na Kredarici.
Kredarica panorama
Slovinsko a Julské Alpy – na pobavení

Konečně vhodné místo na oběd…

… a oběd.

Tomáš a Všeťa jdou na nácvik zastavování s cepínem.

Sestup po sněhu byl poněkud bořivý.

Výhledy do údolí byly fantastické.

Už nám chybí jenom „kousek“.

Účastníci v Dovje, zleva Tomáš, palič, Všeťa a Lukáš

Odkazy:
Zastavování pádu s cepínem a salta pod Triglavem