Ve dnech 27. června až 6. července jsem společně s Radkou vedl výlet 320 Rodna a Maramureš pořádaný CK Alpina. Celkový přehled výletu je na Letní přechody pohoří Maramureš a Rodna. V pondělí 30. června jsme se byli projít na nejvyšší vrchol pohoří Suhartu – Vf. Omul nebo také Vf. Omului (1932 m).

V sedle Rotunda se potkávají pohoří Suhartu a Rodna

Volným tempem v krásném dni jsme nejdříve došli do sedla Rotunda (1271 m). Někteří volili tempo rychlejší s tím, že v sedle bude otevřená chata s Ursusem. Chata se momentálně modernizuje, takže je zavřená a pouze první dvojice dostala dvě plechovky piva. Ostatní měli smůlu.

Nalehko loukami pohoří Suhartu pár set metrů od sedla Rotunda, na pozadí pohoří Rodna

V sedle jsme nechali batohy a postavené stany, a vyrazili jsme nalehko východním směrem. Po projítí kolem další chaty se otevřely krásné výhledy na louky a kopce Suhartu, při otočení nazpět zase v pohoří Rodna vynikaly zbytky sněhových polí. Po obloze se občas pohyboval kupovitý mrak, aby dodal výhledům zdání úplné kýčovitosti.

Kromě ovcí a krav byla všude také spousta koní

Cestou po většinou pěkných polních cestách se potkávají stáda různých zvířátek. Kolem nich bohužel otravují hlídací psi, kteří jsou místy agresivní, takže je nutné používat hůlky a kameny, a pohybovat se ve skupině. Bačům je to šumafuk, že jejich čoklové na někoho dorážejí a mají z toho naopak legraci.

V pohoří Suhartu je spousta zákopů a palebných postavení děl z II. světové války, tady výhled přes jedno dělostřelecké postavení

Téměř na všech vrcholech, mezivrcholech, v sedlech, atd. jsou patrné zbytky vojenské činnosti v poslední světové válce. Je tady spousta zákopů, kulometných a minometných postavení, stejně tak plošin pro dělostřelce. Přes desítky let od jejich použití je část z nich ve velmi dobrém stavu, a zbytek je částečně sesut působením přírody.

Jeden z mnoha zákopů v Suhartu

Jediným prudkým stoupáním během celého výletu je výstup na hřeben kus před Vf. Omul, který se dá projít v různě dlouhých a prudkých traverzech. Za hřebenem se otevírá výhled na samotný Vf. Omul, k němuž se nejprve jde po vrstevnicové cestě a posléze se stoupá kamenitou a místy trochu nepříjemnou cestou.

Celý den bylo dokonalé počasí a mnozí se připálili

Za dlouhý pochod na nejvyšší vrchol pohoří Suhartu je nejlepší odměnou krásný kruhový výhled z vrcholu na všechna možná myslitelná okolní pohoří. Pouze v dálce je trochu opar.

Samospouští na vrcholu Vf. Omul (1932 m), sedm lidí tady bylo už hodinu před námi

Na sestup se rozdělujeme do dvou skupin, většina schází z vrcholu zpátky po výstupové trase a pětice pokračuje dále po hřebenu na další vrchol. Z něj potom následuje krásný sestup sutí a klečí na louky nad vrstevnicovou cestou. Z luk na cestu a po ní ke dvěma pramenům ve svahu. Byly snad jedinými za celý výlet, a proto jsme se snažili maximálně občerstvít.

V pětici jsme nešli zpátky po výstupové cestě, ale přešli jsme dále po hřebenu na další vrcholy, abychom si mohli popřidat při sestupu v suti

Po vodním občerstvení jsme šlapali rychle k sedlu Rotunda, abychom se s první skupinou potkali ve stínu v jediném prudkém stoupání. Následně jsme si před prvníma salašema a otravnýma čoklama nabrali různé klacky a zásobu kamení, aby si hlídací psi mohli s námi trochu užít. Asi to vycítili, že jsme všichni „ozbrojeni“ a poštěkávali jen z velké dálky.

V Suhartu není moc vody, tady slečinka M. von Říčany nabírá vodu pod traverzovou cestou pod nejvyšším vrcholem