Vlezu si tak dnes (7. června 2007) do antikvariátu a co nejvidím? Vidím svázaný zeměpisný měsíčník ŠIRÝM SVĚTEM, ročník III z roku 1926. Na stránkách 329–337 je článek o výstupu na sopku Avačinskaja na Kamčatce v roce 1920. František Urbančík vystoupil 16. srpen 1920 asi první Čechoslovák na vrchol sopky Avačinskaja, která podle tehdejších znalostí a měření měla výšku 2645 m.

Nákres a fotografie sopky Avačinskaja z roku 1920.

František Urbančík pobýval na Kamčatce několik měsíců v roce 1920, přičemž společně s Ing. Margarinským a školním inspektorem Novograblnovem vystoupil na sopky Avačinskaja a Viljučinskij. Do Petropavlovsku připluli lodí z Vladivostoku 19. května 1920. Měli problém s vyloděním se na břeh, neboť: „Byli jsme nadšeně uvítáni místní vládou bolševiků, poněvadž v důsledku občanské války nikdo s příjezdem lodi nepočítal.“ Nakonec se jim po zdlouhavém vyjednávání s komunisty podařilo dohodnout vylodění a omezené cestování pod dohledem.

Strany 300–301 časopisu.

„Výstup na vulkán v letní době je spojen s velkou tělesnou námahou. Nemluvím o překážkách, které se ještě s úspěchem překonají jako přechod lávových potoků, ale přebrodění několikaverstvového močálu, prodírání se houštinami cedrových zákrsků vyžaduje zvláště velké námahy. V zimní době, kdy je všchno pod sněhem, je výstup na saních snadnější.“

Strany 304–305 časopisu.

Z Petropavlovska Kamčatského vyrazili na koních směrem na současný Severovostok, tzv. zavojkinská cesta, a dále odbočili po lovecké pěšince k severu. U „Suché rječky“ zastanovali, v noci promokli a další den kolem čtvrté odpoledne dorazili k „výběžku Saraj (1500 stop)“. Další den chtěli vyrazit na vrchol, k čemuž si pro trojici připravili:

• 9 svitků filmu
• tlakoměr
• teploměr
• dalekohled
• kreslící papír
• kompas
• nepromokavé pláště
• tyče, obvazy
• jídla na jeden den
• tři polní láhve, z nichž jedna byla naplněna lihem, druhá černou kávou a třetí vodou.

Vyrazili v pět ráno, narychlo posnídali a vzhůru do kopce. Po strastiplném pochodu vystoupili na vrchol a snažili se probíhat silnými sopečnými výpary a sestoupit do kráteru, což se jim nepodařilo. Přitom se trochu nadýchali: „Frank Janovič, čto s vámi slučilos, vy ves žoltyj!“ – autor byl přiotráven sirnými výpary.

„Cesta od úpatí sopky k jícnu trvala plných 9 hodin, návrat 4 hodiny,“ končí své vyprávění František Urbančík.

Dnes se většina lidí nechá dovézt až k úpatí sopky terénním auterm. Naše skialpové výlety, kdy jsme si to vše odšlapali po svých ze vzdálenosti 3 km od severní silnice Petropavlovsk – Elizovo, jsou spíše výjimkou.

Odkazy na sopku Avačinskaja
Skialp průvodce sopka Avačinskaja (2741 m)
Avachinskaja sopka na Summitpost.org