V roce 2000 jsme byli v létě na měsíc v Kyrgyzstánu s cílem vystoupit po klasické výstupové trase na Pik Lenina (7134 m) přes Pik Razdělnaja (6210 m). Následně jsme chtěli sjet po výstupové trase na lyžích.

Ve čtvrtek 17. června 2010 se od 18.00 h uskutečnil křest knihy Hory a sníh věnované veškerým aktivitám na sněhu – skialpinismus, telemark, splitboard, snb+sněžnice, laviny a mnoho dalšího. V Caffe baru Outdoor Guide, Slavíkova 27, vedle náměstí Jiřího z Poděbrad se začala společnost scházet od půl šesté.

Ve čtvrtek 17. června 2010 se od 18.00 h uskuteční křest knihy Hory a sníh věnované veškerým aktivitám na sněhu – skialpinismus, telemark, splitboard, snb+sněžnice, laviny a mnoho dalšího. Křest proběhně v Caffe baru Outdoor Guide, Slavíkova 27, vedle náměstí Jiřího z Poděbrad.

Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Poslední tři dny jsme pobývali v údoli Lokvice v pohoří Durmitor. Počasí vyšlo parádně, sněhové podmínky byly různorodé a občas padaly splazy a laviny. S jedním splazem se projel Ropák.

Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Po první části v Prokletije (KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro – slunce, mlha, déšť a laviny) a druhé zastávce v Březnová Blelasica v rámci Kama Snow Camp 2010 plná mlhy a deště jsme přejeli do pohoří Komovi. Tam jsme chtěli na Kom Vasojevicki (2460 m), což se nám díky mlze, dešti a velkému lavinovému nebezpečí nepodařilo.

Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Po první části v Prokletije (KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro – slunce, mlha, déšť a laviny) jsme se přesunuli do pohoří Bjelasica, kde na chvíli vysvitlo slunce, ale převládala mlha a déšť.

V oblasti Alam Kooh (4850 m) nám jeden den v dubnu počasí přálo – bylo slunečno a bezvětří. Díky tomu se dalo ve výškách kolem 4000 metrů opalovat a protahovat jen tak v bikinách. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

Jen co jsme zmizeli z Damavándu – Se skialpy a snb na Damavánd (5671 m) – přesunuli jsme se do vedlejšího údolí, jehož čtyřtisícový hřeben jsme měli před sebou celou dobu při pohledu dolů od chaty ve výšce 4200 metrů na Damavándu. Původně jsme chtěli nad Lasemem pojezdit 2–3 dny, ale počasí rozhodlo za nás. Byl z toho jenom jeden den kvůli aktuálnímu dešti a předchozím silným přeháňkám díky kterým se sněhová čára posunula téměř do 3000 metrů. Další dny jsme tak věnovali kultuře. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

Pro mnohé hlavním cílem skialpového a snowboardového výletu do Íránu (Skialp a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků) byl výstup a sjezd z nejvyššího vrcholu Íránu – Damavándu (5671 m). Počasí nám nepřálo a během celého druhého týdne pobytu v Íránu mělo být na Damavándu pěkně pouze ve středu 21. dubna, tj. slunečno a SZ vítr o rychlosti 35 m/s. Vítr nakonec způsobil to, že vrcholu dosáhla jenom trojice ze sedmičlenné skupiny. Letos jsme tam byli třetí zahraniční návštěvníci. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

Během skialpového a snowboardového výletu do Íránu (Skialp a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků) jsme se nejprve procházeli v oblasti Tochalu (Pěší aklimatizace na Tochalu při skialpinistickém a snowboardovém výletu do Íránu v dubnu 2010) a následně zajeli na pár dní do oblasti druhého nejvyššího íránského vrcholu Alam Kooh (4850 m). Letos jsme tam byli první zahraniční návštěvníci. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

První dva dny v Íránu (Skialp a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků) jsme trávili pěší aklimatizací na Tochalu. Autem jsme dojeli kousek pod náměstí Horolezců, a pěšky jsme z výšky asi 1650 metrů zamířili údolím proti proudu potoka. Po obou stranách úzkého údolí je velké množství různých staveb, takže to vypadá na místní zábavní centrum. Těžko říct, jak to tu vypadá při povodni. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

Letošní zimní sezonu jsem zahájil 11. listopadu 2009 (Zahájení lyžařské sezony na slovinském Krvavci) a tak mohlo být zajímavé se podívat na stejné místo koncem sezony. Po skončení práce v Ljubljani v pátek 30. dubna ve dvě hodiny odpoledne jsme tak s kolegou cestou zpátky do České republiky na chvíli zajeli opět na Krvavec, kde jsme trochu pošlapali pěšky a na pásech, a pojezdili jeden žlab a sjezdovky.

V pondělí 26. dubna 2010 jsme se vrátili z dvoutýdenního působení v íránských horách s lyžemi a snowboardy. Původně rozsáhlé plány plné lyžování dostaly na místě určitých změn v závislosti na ne vždy příznivém počasí a okolních podmínkách. Pojezdili jsme řadu čtyřtisícových vrcholů a trojice Žrout, Martin a snowboardista Mišo dosáhli také vrcholu Damavándu (5671 m) a následně z pod něj sjeli. Vykoupali jsme se v Kaspickém moři, zjistili, že některé ledovce od roku 2004 (Iran skiing 2004) nenávratně roztály. Navštívili jsme termály a také několik historických měst. Osobně bych výlet zhodnotil jako povedený, ovšem ostatní účastníci zájezdu se na to mohou dívat výrazně jinak. Výlet podpořili KAMA a Tilak.

Od čtvrtku 8. dubna 2010 probíhalo v Horském hotelu na Popradském plese Zimní setkání horolezců a skialpinistů připraveném Jamesem a HO Iames Bratislava. Hlavním vedoucím byl Stanislav Melek z Banské Bystrice (viz: Skialpinizmus – Horské lyžovanie). Původně jsem měl promítat o výletu Pik Lenina 2001 – prvosjezd na lyžích severní stěnou v pátek večer, ale nakonec se to přehodil na čtvrtek.

Hned po velikonocích jsem byl pracovně v chorvatské Rijece. Cestou k další zastávce v Záhřebu jsem odbočil z hlavní silnice jenom o pár kilometrů a dostal se do přímořského lyžařského ráje Platak. Lyžařské vleky samozřejmě nefungovaly, ale sněhu je tam na sjezdovkách, v okolních lesích a ve skalnatých žlabech od 20 do 130 cm! Není nad to dopoledne lyžovat na sněhu a pak během 40 minut sjet k moři a vykoupat se v něm.