Lámu lyže, lámu vázání, lámu hole, jenom boty vydrží…, by si mohli prozpěvovat mnozí skialpinisté. Výstroj někdy vydrží neuvěřitelně drsné zacházení a náročné sjezdy, jindy se poláme a přestane fungovat při běžném nenáročném použití. Vysledovat podněty, proč k tomu či onomu dochází, se nám zatím nepodařilo… tak jenom malý přehled vlastních zkušeností.

Rok 2000 – Natálčin skok do trhliny na Dynastar Altiplume v severní stěně Piku Lenina – větší na Jen tak si skáču do trhliny….

Lyžařský pravěk

Co si vzpomínám, tak jsem já nebo brácha asi ve třech-čtyřech letech zlomili plastovou lyži s bezpečnostním vázáním, na němž jsme jezdili a šlapali ve skeletech Alpina. Lyže byla čistě plastová, neohebná, a tak při trochu neobvyklé námaze rupla v půlce.

Rok 2000 – odpočinek v 5500 metrech, Dynastar Altiplume a Dynafit Tour Lite Rally. Na pozadí vrchol Piku Lenina (7134 m)

Školní léta

Jenom jeden zářez ze zlomenýma lyžema, a to v prváku na gymplu. Jeli jsme na lyžák do jedné nejnemované oblasti v okrese Vsetín a jezdili na trapné loučce. Dnes je na ni kromě lyžařského vleku i malé golfové hřiště (více napovídat netřeba). Se spolužákem nás už nebavilo jezdit střední a dlouhé oblouky (opravdu to šlo, když se člověk hodně rozbruslil) a začali jsme to jezdit šusem a předhánět se na dojezdu do deprese před vlekem. Tak kolegu předjíždím, a najednou letím vzduchem. Nechápu proč, a tak si pěkně rozbíjím hubu. Ryju nosem sníh, nos je placatý, krev z něj teče hodně, z patek vázání Marker vypadly pružiny. Placka, nikde žádný výčnělek, na čem jsem to mohl vyletět a rozbít se? Nechápu, a nechápe ani nikdo okolo. Poskládám vázání, a jedu na vleku nahoru. Hmmm, ty špičky jsou dnes nějak ostře nahoru. Taky že ano, obě lyže Sulov (tehdy jedna z nejvyšších řad v nabídce) mají zlomená jádra těsně za přechodem od špičky k vlastní lyži. Jezdil jsem na nich třetí den, dostal jsem je těsně před lyžákem.

Rok 2000 – jen tak si šlapu nad 5500 metrů.

Na vysoké škole

Dlouho jsem nic nezlomil, lámali jiní. Jenom se mi asi v roce 1997 stalo, že jsem ulomil kousek plastu na patě jinak nezničitelného vázání Silvretta 404 (nejméně zničitelná samozřejmě byla kovová Silvretta 400). Oprava, resp. výměna poškozeného dílu byla tehdy bezplatná. Díky Silvretto!

Rok 2002 – Lenka při lehkém lesním sjezdu z Lysé hory (1323 m).

Nadále jsem používal různá vázání a lyže a nic nezlomil. Neuvěřitelnou výdrž měly Dynastar Altiplume 180 cm, které jsem koupil za nějakou směšnou částku, protože měly prasklou jednu hranu uprostřed lyže pod vázáním. Jezdil jsem na nich několik let bez ohlížení se na to, zda jedu po kamenech, ledu, sněhu nebo něčem jiném. Vše vydržely!!! Mám je dodnes.

Roztržená lyže po nenáročném sjezdu z Lysé hory lesem bez pádu.

V letech 2001 až 2002 se Lence podařilo vytrhnout špičku vázání i s kusem lyže. Poprvé to bylo při výšlapu na týdenní zimní veselení se na Zbojnické chatě, kdy před Hrebienkom se najednou začala lyže chovat divně – byla utržená svrchní vrstva i se špičkou vázání. Podruhé to bylo při nenáročném sjezdu z Lysé hory (1323 m), kdy ještě vysoko nad dnem údolí se lyže zajímavě nafoukla.

Rok 2002– Zlomená lyže po návratu z rumunského Paringu.

Později

V roce 2002 jsme vegetili týden v rumunském pohoří Paring. Už předtím jsem trochu načnul jádro jedné lyže při výletu Závěrečné soustředění na Grossvenedigeru. V Rumunsku to bylo během prvního dne doděláno, když jsem při posledním sjezdu ke stanům najel na kámen pod sněhem. Ozvala se rána, ani jsem nespadl… ale jádro lyže bylo zlomené. Lepící páska teoreticky opraví všechno, a tak jsem ji důkladně použil. Tulení pásy jsem dával až přes pásku. Jakžtakž s tím lyžovat šlo, jenom po mírných svazích jsem musel jezdit po jedné lyži. Den před odjezdem to ale byla finálně konečná. Se Žroutem jsme vyšlápli na lyžích hodně drsný svah, a nahoře mi z lyže vypadlo kus pěnového jádra. Nezbývalo než udělat bezpečnostní vázání. Sedl jsem si na batoh, a Žrout mi oblepil lepící páskou botu s lyží dohromady. Tato verze opravdu nepustila. Žlab jsem sjel v pohodě, a i ke stanům jsem se dostal. Nejhorší byl závěrečný dlouhý sjezd do civilizace, kdy to bylo s těžkým batohem po jedné lyži velmi výživné.

Rok 2004 – Diamir Titanal I – ohnutý nosník druhý den lyžování v Íránu.

Na jaře 2003 jsme si byl zajezdit v Malé Fatře. V jednom nejmenovaném potočním údolí s krásnými prudkými svahy jsem dojížděl starým laviništěm na dno. Když tu, ejhle, velká tlama. Letím bokem svahem dolů s lyžemi Sporten pod sebou sebejistě si myslím, že před těma kamenama níže v pohodě zastavím. Nezastavil, přes půl metru jsem přebrzdil. Náraz na kámen byl značně destrukční pro oba nárazce. Na lyži praskla a vychýlila se hrana, kámen byl o kus uražen. Lyže jsem měl necelých jedenáct měsíců. Přes toto poškození jsem na nich byl v roce 2003 na Kamčatce, a dodnes na nich jezdím jako na práskačkách.

Ohnutý nosní vázání Diamir Titanal I.

V dubnu 2004 jsme byli na výletě v Íránu – Iran skiing 2004. Petr Drábek měl s sebou prehistorický první model Fritschi Diamir Titanal I, který tehdy ještě trpěl určitými neduhy. Podařila se mu neuvěřitelná věc, když při aklimatizaci v oblasti Dizinu zohnul nosník vázání. Nikdo z nás nic takového ještě neviděl. Oprava s použitím větší páky byla snadná (ohnutí nazpět) a toto vázání je bez problémů používáno dodnes.

Petr Drábek stoupá s „opraveným“ Diamirem v oblasti Dizinu, pyramida vzadu je Damavand (5671 m).

Pár let žádné lámání lyží ani praskání vázání nebylo, až letos. V březnu 2007 jsme si vyjeli na KAMA SNOW CAMP 2007 do pohoří Durmitor a Bjelasica v Černé hoře. Kalim si vzal nové lyže a dobře si na nich zajezdil. Jedinou smůlu měl při sjezdu z nejvyššího kopce pohoří Bjelasica – Crna glava (2139 m), kdy někde nějak lehce zachytil lyží o kámen pod sněhem. Výsledkem byl prasklá krycí vrstva lyže a trochu „povytažená“ hrana.

Pohledy a zkušenosti odjinud

Lyže i vázání se mohou při skialpu ničit poměrně často, jen někdy je oprava možná v terénu. Jedna z „drsných“ možností byla představena na serveru WildSnow.com v článku Frequently Asked Questions (FAQ), Tricks, Tips Dynafit Tourlite Tech (TLT). Na úplně poslední fotografii, k vidění na Silvretta Pure at WildSnow.com, je krásný příklad opravy zlomeného vázání Silvretta Pure. K tomu je potřeba pouze dostatek až nadbytek spojovacího materiálu.

Ze zkušeností vlastních, svých kamarádů, znamých… a taky občasných popisů na Internetu je možné toto shrnutí:

Fritschi Diamir
- u modelu Diamir Titanal I. byly problémy s praskáním špičky vázání při nebovyklých zátěžích (někdo zkoušel telemarkový oblouk a hodil tlamu dopředu), občas praskla pata. Při agresivní jízdě se stávalo, že zakončení nosné tyče při průhybu lyže vypadlo z úchytu na lyži a lyžník přešel nedobrovolně na telemark
- u modelu Diamir Titanal II. se občas vyskytl ještě nějaký problém s prasknutím
- od modelu Diamir Titanal III. přes Diamir Freeride, Diamir Explore a další novější nejsou známy žádné problémy. Navíc, Freeride je plnohodnotné sjezdové vázání s DIN 4–12.
- doporučení: z druhé ruky kupovat Fritschi Diamir od modelu Titanal III a novější

Silvretta
- velmi odolné, až nerozbitné byly vázání Silvretta 400, následně i Silvretta 404, u níž občas praskaly plastové nadbytečnosti na patě vázání. I bez nich bylo vázání plně fuknční.
- Silvretta Easy Go (žlutá) – často byly problémy s praskáním paty
- Silvretta SL – neznám případ, kdy by došlo k prasknutí nebo poškození tohoto vázání, bylo málo rozšířené
- Silvretta 500, 555, atd. – na praskání občas výjimečně náchylná pata vázání
- Silvretta Pure – je tady komentována v jiném článku – Silvretta Pure – je dostatečně pevná? Zamyšlení nad použitelností Silvretta Pure
- doporučení: z druhé ruky kupovat Silvretta 404 (zkontrolovat vychození do stran), 500, 555

Dynafit TLT
- používám od roku 2000 všude možné. Kromě vychozené osy paty jednoho vázání jsem dosud neměl žádný problém
- od známých a z webu jsou i zkušesnosti se zlámáním tohoto vázání nebo přímo rozpadnutím. Stalo se to u kompletu kupovaného v bazaru
- doporučení: z druhé ruky kupovat TLT se známou historií použití

Emery, Naxo, Vaude, Marker, Kneissl, Kandahar…
- s likvidací těchto vázání nemám relevantní zkušenosti.

Pár bodů závěrem

- podle zákona schválenosti se za určitých značně nepříznivých okolností může zlomit cokoliv
- na univerzální ježdění od začátečníka po drsného freeridera jsou jednoznačně nejlepší současné modely firmy Fritschi
- závody, vysoké hory, přechody v odlehlých oblastech – jedině Dynafit TLT
- robustní spolehlivost za pár korun – starší Silvretta 404, ostatně doporučitelné, pokud chcete vzít svou slečnu první rok na skialpy. S více jak dva kilogramy těžkou 404 si dobře namaká nohy, a když jí to neodradí, na další sezónu ji pořiďtě něco lehčího – třeba Diamir Freeride :-)