V prvním článku o Prašanový KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria v pohoří Pirin v Bulharsku bylo pojednáno jenom o příjezdu do Bulharska a víkendu v horách. Teď tedy zbytek týdne.

Když do Pirinu, tak jedině s pivem Pirinskoe

Upozornění!!! Následující popis je ryze subjektivní

Některým se sníh na pásy trochu lepil

Pondělí 24. března

Na velikonoční pondělí byla viditelnost standardní, tj. stejně jako v neděli, s občasnými jasnějšími chvílemi. K tomu silný vítr, kroupy či krupky (nevím, jak to správně nazvat). Jak říká Magistr – správné skialpinistické počasí.

Dušan nebo já při sjezdu

Ve velké skupině jdeme do zadní části doliny a stoupáme doprava na hřeben. Na něm se část grupy zastavuje na začátku pěkného hodně prudkého žlabu, zatímco zbytek pokračuje po hřebenu dále. První sjíždí Dušan, a zatímco vegetí dole, sundávám pásy a jedu za ním. Přidávají se Adam, Páťa, Magistr, Jakub, Honza Redl na splitboardu a Ropák. Sjezd byl velmi vyvedený, ale co teď? Asi zpátky na hřeben – stoupáme na lyžích celkem v pohodě ukloněným svahem do jakéhos takéhos sedýlka. Do něj musíme Honzovi se splitboardem pomoci ručně, protože překonávat na splitboardu hřebenové převěje není úplně ono.

U chaty Vihren

Pohled na druhou stranu je do mírných svahů s výjimkou jednoho žlabu až na hřeben, kde je ovšem v horní části nafoukáno hodně sněhu. Otáčíme to a sjíždíme zpátky do předchozího údolí. Jím projíždíme k protějšímu svahu a za stále sílícího větru stoupáme na další hřeben asi do 2500 m. V něm už vítr a to co na nás padá z oblohy, resp. létá vodorovně, rozhodují o tom, že tento výstup je poslední pro dnešní den a jedeme dolů.

Pohoda na chatě s pivem Zagorka

Dojíždíme na chatu a venku se začínají čerti ženit. Ze stanujících na chatě chybí pouze Honza Redl a Dušan, ostatní jsou rádi, že jsou v teple a pod střechou. Venku je totiž regulérní sněhová bouře a blesky létají z oblohy jeden za druhým. Čtyřka, co byla dnes lyžovat v Bansku, přichází úplně promočená a hotová. Brko ve svém zavádějícím článku Pirin, lyže, chlast a zpěv… k tomu napsal trochu více. Jeho výplody nemá smysl vyvracet, takže jen: 1. večírek byl povedený – pivo Kamenitza i Zagorka jsme vypili všechno, 2. na Slovensku se na velikonoce slečny jen polévají studenou vodou nebo hážou do horských ples (jalovec neznají, a tak jsem byl málem dokopán skeletama), 3. Všeťa si vzpomněl na svá mladá léta s break dancem, 4. Dandy mi zničil botu, 5. Libor a Vaněc byli trochu registrovaní…

Vaněc s vyhledávačem zavěšeným nízko

Úterý 25. března

Počasí nic moc pokračuje, ovšem sněhové podmínky se staly dokonale prašanovými! Máme jasno a v omezené skupince Libor, Magistr, Adam, Páťa a já si to šmatleme na Malku Todorku (2712 m). Úplně dole to jde na lyžích, o něco výše už prašan jezdí po namrzlém podkladu, takže se člověk i s lyžemi klouže dolů. Lyže tedy na batoh, někteří (jsem mezi nimi) si nasazují mačky a za prošlapávačem Liborem stoupáme vzhůru.

Některé z námi absolvovaných sjezdů z Malé Todorky

Docházím s Liborem do sedla, kde je slušná vichřice, takže rychle obléct bundy Tilak Raptor, nasadit lyžařské brýle a kapuce. Čekáme na ostatní a mezitím byl Libor tak unešen prašanem, že sjel jen tak po břiše hlavou dolů nějakých padesát metrů na druhou stranu hřebene. Dolů se mu to hodně líbilo, akorát se potom jaksi nemohl dostat zpátky, protože zapadal až po hrudník.

Taky pěkný kopec

Mezitím došli do sedla i zbývající s výjimkou Adama, který se cestou nahoru kochal. Už jsme byli trochu promrzlí, takže Magistr, Páťa a já jsme začali se sjezdem [1 – na fotografii]. Libor chtěl počkat na Adama (dostatečně se zahřál při výstupu z druhé strany). Samotný vršek byl trochu přemrzlý, ale jen o pár desítek metrů níže se objevil parádní prašan, který pokračoval až na dno doliny. Doslova si v obloucích chrochtáme blahem!

Dušan stoupá plání

Po dojezdu je jasné, že jdeme opět nahoru a dáme si cestou dolů vedlejší žlabo-svah. Niceméně kolegiálně počkáme na Libora s Adamem a nějakého toho jejich ukázkového tygra. Stoupáme původní stopou a do čela se dostává nadržený Magistr. Tím padá i původní plán, že budeme sjíždět jenom prašan a horní přemrznutý úsek vynecháme. V trojici Magistr, Páťa a já (Libor s Adamem to zabalili, když Liborovi se udělalo nějak špatně) docházíme opět na hřeben a z něj hledáme jiný začátek sjezdu. Bohužel je všude spousta skal a kamení, takže začátek sjezdu musí být totožný s prvním.

Opět Dušan… na hraně

Znovu kousek po přemrzlém a poté uhýbáme doleva a následuje další nádherný prašan až dolů… [2 – na fotografii] dole se k nám přidává Adam (Libor to zabalil a sjel na chatu) a přes sedlo stoupáme na pásech opět nahoru. S Adamem to balíme kousek nad prudkým žlabem v dolní části kopce, zatímco Magistr s Páťou doslova běží znovu na hřeben Malkej Todorky [3 – na fotografii]. Sjezd nemá chybu a rovnou pod žlabem pokračujeme mírnými svahy ke stanům a od nich na chatu. První piva v nás doslova zasyčí…

Jan Pohl a Pavel Žák

Středa 26. března – nejlepší den

Brzo ráno se kompletně balí čtveřice Brko, Dandy, Šimon a Sába s tím, že zbytek týdne budou fungovat dole v Bansku. Jede s nimi dolů i Všeťa, kterému dochází jídlo (ze dvou původncíh 20 litrových tašek mu zbývá 2/3 jedné, a obává se, že by další dny hladověl). Všeťu tak ke zpětné vynášce na chatu využívá povícero lidí. Cestou dolů se Brko se Všeťou málem srazili s vlkem, ale jinak dojeli dolů v pořádku. Po pochodovém cvičení vyzvedl Všeťa všechny objednané zásoby v busu (včetně Metaxy ve skle) a valil zpátky nahoru. Díky Idefixovi (dříve Plevix) se dovezl lanovkou až do nejvyššího místa pod vrchol Todorky a nějakými těmi žlaby s lavinami sjel dolů a došmatlal na chatu. Ztratil tak jediný den, kdy jsme měli v Pirinu dokonalé slunečné počasí a k tomu prašanu až po…..

Magistr v plné jízdě

Jen krátce, v naší skupině Dušan, Honza Redl, Ropák a já (původně nás bylo podstatně více, ale zbytek dal přednost cross-country) jsme dali dva kratší sjezdy a jeden z asi 2500 m až na chatu. Bylo to dokonalé a nechybělo tomu nic.

S Všeťou a Smrtkou jsme začali kopat záhrab.

Taneční večírek

Opět taneční večírek – bruder a Vaněc

Čtvrtek 27. března

Ve čtvrtek bylo počasí standardní – viditelnost téměř nula a hnus. Jen podkladem byl krásnýprašan. Původním záměrem byl výstup na nejvyšší vrchol Vihren (2914 m), ale díky viditelnosti jsme to dali jenom dvakrát kousek pod sedlo pod Vihrenem do výšky asi 2500 metrů. Sjezdy v různých sklonech neměly chybu, nedají se popsat, bylo třeba to zažít. Naplno se odvázal i Adam.

Krásný odtrh laviny

Po konci lyžování se dostavěl Velký záhrab při KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria a proběhla v něm ukázková pařba s kolaudací. Po jejím konci se úspěšně pokračovalo do pozdních ranních hodin na chatě.

Odpočinek po sjezdu v podání Jakuba

Pátek 28. března

Bylo tak rozpařeno, že někteří v pátek místo skialpu zůstali raději ve spacáku na chatě. My jsme si v hnusném počasí vyběhli opět kousek pod sedlo pod Vichrenem. Kousek nad námi bylo díky náhlé viditelnosti vidět, že Honza Redl s Ropákem stoupajíc na Vihren. Před nimi tam už šel Dušan. V aktuálním počasí se nám tam nechtělo, a tak následoval sjezd dalším žlabem k chatě. U ní se většině už nechtělo, a tak další výstup dává Peter se mnou a Adam s Páťou.

Zpátky nahoru

Chceme jít nahoru, co nejkratší dobu, a tak s Peterem stoupáme na lyžích jedním žlabem. Ten se ukázal i rozhodující pro druhou dvojici. Adamovi podklouznou lyže a sjede v pádu kus dolů, takže to Páťou balí. S Peterem nastoupáme kus nad žlab, kde se na chvíli i vylepšuej viditelnost. Máme tak před sebou další parádní sjezd, při němž navíc i něco uvidíme.

Šlapeme a šlapeme

Na chatu dojíždíme asi o půl druhé a po druhé hodině už všichni opouštíme chatu a jedeme dolůůůůů.

Kudy pojedeme?

Honza Pohl a Pavel Žák ještě před odjezdem stíhají krásný hodně prudký žlab mezi skalama.

Jakub v plné jízdě

Dojíždíme do místa, kde nás před pár dny vyhodily dvě auta. Opět jsou tady dvě auta, ale tentokrát podstatně menší. Sjíždíme jimi do Banska k busu, do něhož se naloďujeme. Přejíždíme do Dobriniště, kde už Radek domluvil ubytování. Necháváme tam věci, a pár lidí míří rovnou do Makedonské restaurace na jídlo, zatímco většina jde napřed do termálních bazénů. Jsou to spíše turecké lázně – jeden bazén pro muže, jeden pro ženy. Cena vstupu natolik směšná, že ani nemá smysl uvádět. U mužů byli všichni nazí, u žen těžko říct.

Dušan v prvním oblouku

Vyhřáli jsme se a plni elánu se přidali ke skupince v restauraci. Večířek, jídlo a pití nemělo chybu. Většina lidí postupně odešla ať už do jiných hospod, nebo jenom spát. Nejdéle jsem vydržel s Ropákem jen já. Mohli jsme aspoň vidět bulharské národní a jiné tance. Když nás to po půlnoci přestalo bavit, zašli jsme ještě do další hospody na pivo Pirionskoe.

Honza Habr v prašanu

Sobota 29. března

Vstáváme, snídáme, balíme se, někteří jdou opět do termálů, naloďujeme se do busu a vyrážíme směr Sofia a dále na Bělehrad.

Kudy dolů? Honza, Ropák a Dušan

Neděle 30. března

Do Brna k hotelu Grand přijíždíme celkem brzy ráno, loučíme se a rozprcháváme se různými směry. EC vlakem směr Praha jedeme v omezené skupince Janka + Peter, Honza Redl, Ropák, Páťa, Dušan, Radek a palič. Cestou plkáme a je veselo. Za rok zase někde jinde…

Část skialpinistů a snowboardistů před chatou

V Makedonské restauraci – šašliky 400 g vedly