Nejvýznamnější skialpinisticky využívanou částí Západních Tater je Žiarská dolina, jejíž rozvoj začal s vybudováním a postupnou přestavbou Žiarské chaty nacházející se ve výšce 1325 metrů. Chata se stala přirozenou základnou a východiskem do široké doliny v centrální části Roháčů.

Pohled k Smutnému sedlu kus nad Žiarskou chatou.

Tento článek vyšel kdysi dávno ve SKI magazínu

K ústí Žiarské doliny je možné se dostat několika způsoby. Rychlíkem do Liptovského Mikuláše, odtud autobusem do Žiaru či Žiarské doliny, případné auto zanechat v ústí Žiarské doliny na odstavném parkovišti. Z ústí doliny je na Žiarskou chatu přibližně pět kilometrů, které jsou v létě po asfaltové silnici. Částečně souběžně vede ve vyšší části Stará Žiarská cesta, která výstup po asfaltu zkracuje. Z původně úzkého hustě zalesněného údolí dochází postupně k jeho rozšiřování a nabízejí se krásné výhledy vpravo do masívu Barance, z něhož spadají prudké žlábky, jež jsou v některých úsecích zcela vyledněné.

V místě, kde už je chata na dohled, docházíme k laviništi, kde přes Sarafínové vodopády padají poměrně často velké laviny. Jejich ničivá činnost je dobře viditelná v letních měsících nebo při nízkém stavu sněhu. To už jsme u chaty, kde je zřejmě největší koncentrace skialpinistů na území bývalého Československa. Kousek nad Žiarskou chatou se nachází stanice horské služby, na obou je možné získat informace o aktuálních sněhových podmínkách a lavinovém nebezpečí.

Na chatě zanecháme nepotřebné věci a pokud možno nalehko pouze s nutným vybavením vyrazíme do doliny. V celé oblasti se nabízí velké množství sjezdů od lehkých až po dost náročné a je pouze na našem výběru, aktualních sněhových podmínkách a lavinové situaci, který z nich zvolíme. V případě víkendového pobytu na Žiarské chatě se můžeme první den věnovat „rozběhání“ a rozlyžování ze sedel – Smutného (1962 m) a Žiarského.(1917 m).

Žiarské sedlo

Z chaty vystoupáme na otevřenou planinu ohraničenou zleva i zprava potoky a ubíráme se po ní mírně vpravo. Po asi dvě stě metrech krátce sjedeme vpravo ke dnu zasněženého údolí potoka Smrečianka. Nastoupáme na protilehlý břeh a úpatím 2072 metrů vysokého Smreku pokračujeme severovýchodním směrem podél potoka. Sklon stoupání se zvětšuje v oblasti Malé Závraty, po dosažení hrany svahu se stáčíme doprava a mírně se svažujícím svahem ohraničeným z obou stran skalami dosáhneme přibližně po hodině a čtvrt od chaty Žiarského sedla. V něm bychom se zároveň mohli potkat s těmi, kteří by sem dorazili tradičním způsobem po zelené turistické značce, jež je ovšem při sněhové pokrývce nerozpoznatelná. V závislosti na aktuálních klimatických a sněhových podmínkách můžeme nastoupat ještě kousek po hřebeni na sever na vrchol Plačlivé (2125 m) případně jižním směrem k Smreku.

Pro sjezd volíme jako startovní místo buď přímo Žiarské sedlo nebo nedaleký vrchol Plačlivé. Ze Žiarského sedla je první variantou pohodový nenáročný sjezd po výstupové trase, jenž je možné v nižší partii u potoka Smrečianka vylepšit o skákání ze sněhových návějí na dno potoka. Druhou možností je absolování úvodní pasáže ve směru turistické značky, tj. západním směrem pod jižní svahy Plačlivé (tady bychom se napojili i při sjezdu z Plačlivé) a v místě letního rozcestníku turistických značek mezi Smutným a Žiarským sedlem sjezd: a) na jih do údolí potoka Smrečianka, b) na jihozápad ve směru turistické značky a kolem horní stanice lyžařského vleku sjet na planinu vedoucí k chatě. Náročnější variantou je sjezd potenciálním lavinovým svahem z vrcholu Plačlivé na jih, kde sklon svahu dosahuje maximálně 35 stupňů.

Smutné sedlo

O necelých padesát metrů vyšší sedlo nabízí druhý „základní“ skialpinistický výlet v oblasti Žiarské doliny. Ze Žiarské chaty vyrazíme do doliny stejně jako v předchozím výletě, jenom tentokrát budeme stoupat údolím doleva odbočujícího potoka. Docela prudké stoupání celkem znemožňuje výstup v přímém směru a je nutné traverzovat. Potokem nastoupáme nad letní hranici kosodřeviny. Tím jsme se dostali do širokého údolí, do něhož spadají svahy od Príslopu, přes Baníkov, Hrubou kopu, Tri kopy až po Smutné sedlo. Stáčíme se vpravo a buď využijeme některou ze starších stop nebo vhodně zvolíme vlastní směr výstupu a rychle nabíráme výškové metry. Dostáváme se k závěrečnému stoupání do sedla, kde je nutné opět postupovat vzhledem ke sklonu svahu různě dlouhými traverzy. Není neobvyklé, když nezkušení skialpinisté dosahují sedla pěšky s lyžemi připevněnými na batohu.

Závěrečný svah do Smutného sedle se skialpinisty a pěšáky.

Smutné sedlo je nejoblíbenějším cílem návštěvníků Žiarské doliny, takže svah pod ním bývá mnohdy rozježděný. Nicméně se vždy jedná o pěkný sjezd se sklonem 33 stupňů. Pokud by nám jeden sjezd nestačil, můžeme zkusit něco podstatně prudšího, a to je některá z linií jdoucích ze skalnatého jížního hřebínku Prostredného grúňe. Výstup nahoru bude ale obvykle pěšky, často s použitím stoupacích želez. Sjezd až k chatě je potom veden přibližně po výstupové trase.

Skialpinisté ve Smutném sedle.

Nástupní místo
ústí Žiarské doliny

Mapy
Atlas Tatry 1:25 000 VKÚ Harmanec

Průvodce
Turistický sprievodca ČSSR č. 7 Západné Tatry

Ubytování
Žiarska chata, Žiarska dolina 226, 032 05 Smrečany, telefón/fax: +421–849–5591525

Upozornění
Oblast je jedním ze dvou skialpinistických areálu v Západních Tatrách.

Další informace
Roháče – oficiální stránky obce Zuberec