Kamčatka je proslulá velkým množstvím činných a neaktivních sopek pokrývajících celý poloostrov. Nabízí fantastické možnosti skialpinismu na sopkách a extrémních sjezdů na nižších pohořích. Nejblíže k Petropavlovsku je sopka Avačinskaja vypínající se téměř z úrovně hladiny nedalekého Tichého oceánu. Během jednoho dne je možno nastoupat téměř 2700 výškových metrů. Sopka Avačinskaja patří k nejoblíbenějším cílům výletů místních či zahraničních turistů.

Sopka Avačinskaja v celé své kráse.

Tento článek vyšel kdysi dávno ve SKI magazínu

Doprava na Kamčatku není vůbec složitá, stačí se zastavit v Krakovské ulici v Praze 1 v kanceláři Pulkovo Airlines a zaplatit 16–18000 Kč za zpáteční letenku. Dále je potřeba si vyřídit ruské vízum. Let na trase Praha – Petrohrad – Krasnojarsk – Chabarovsk – Petropavlovsk je poměrně dlouhý a úmorný, což je odměněno při příletu nad poloostrov, kdy jsou z ptačí perspektivy vidět pásma sopek ohraničující Petropavlovsk ze severu, stejně jako jižní sopečný pás pod Avačinskou zátokou.

Avačinskaja ze směru výstupu od domiků.

Z letiště v Elizovu se můžeme nechat autobusem 106 zavézt k odbočce na Suchoj rečku po severní cestě Elizovo-Petropavlovsk. Pohodlnější možností je využití služeb mikriku, jež nás doveze ještě o několik kilometrů dál, což ušetří část pochodu rovinou po břehu v těchto místech vodnaté řeky. Klikatícím se korytem řeky jdeme po rovině směrem k sedlu mezi sopkami Korjakskaja (3462 m) a Avačinskaja. K tomu jsou ideální úzké poloviční tulení pásečky, neboť na normálních tuleních pásech je to velké trápení. Březovými lesy minimálně nabíráme výšku a při jejich konci sledujeme sloupy bývalého elektrického vedení, jež vedou k bývalé chatové základně Kamčattouru.

Avačinskaja z výstupu na Korjakskij.

Od chat začíná výstup na Avačinskou, kdy nejprve po rovině šlapeme k výraznému bočnímu hřebínku. Po něm v případě, že máme stoupací železa na skialpinistické vázání, jdeme na lyžích, jinak pěšky. Po tomto kamenitém hřebenu obklopeném z obou stran sněhem také vede bývalá turistická stezka k vrcholu, která je vyznačena sloupky s malými plechovými tabulkami. Stezka nás dovede k horní části rozsáhlého kruhového valu kolem celé sopky. Odtud se nabízí možnost pokračovat dvěma způsoby.

Avačinskaja při sjezdu z Korjakského.

První výstupovou trasou je pokračování v letní turistické stezce, jež po bočním hřebínku vede k severní straně samotného konusu sopky. Po ní nebo ještě více východním směrem potom následuje výstup klasickou cestou do oblasti vrcholového kráteru. Z této strany je to také mnohem bezpečnější z hlediska sopečných sirných výparů, neboť vítr vane obvykle směrem k Petropavlovsku. Dostatečná vrstva sněhu je z této strany až ke hraně kráteru, kde při pohledu do kráteru jsou k vidění fantastické útvary vytvořené lávou. Sjezd ze sopky v horní části víceméně kopíruje výstupovou trasu, po dosažení úpatí konusu je možné přejet na začátek jednoho z dlouhých údolí, jímž po silně zledovatělém sněhu následuje rychlý sjezd až na úroveň chatové základny.

Začátek výstupu na sopku Avačinskaja – dolní část po klasické trase.

U druhé výstupové možnosti se opustí “turistický” hřeben a po obtraverzování údolí se stoupá k jižní straně sopky. Sníh vytvarovaný větrem do bizarních tvarů je střídán kamennými poli a sněhem pokrytým silnou vrstvou sopečného popela. Na stoupacích železech na skialpinistíckém vázání je možné z této strany nastoupat až do výšky přes 2400 m, kdy velmi prudký sklon znemožňuje další použití lyží. Dokončení výstupu je přímo vzhůru pěšky, lyže se zanechají na konci sněhového pole ve výšce 2610 m a posledních přes sto metrů je nutné po šutrech s občasným namrznutým sněhem absolvovat pěšky. Tady je nutné věnovat zvýšenou pozornost momentální aktivitě sopky, neboť z této strany se k vrcholu stoupá ve furmalonových sirných sopečných výparech a mohlo by dojít k nepříjemnému přidušení.

Ze strany k Petropavlovsku na vrcholu moc sněhu kvůli sopečné činnosti není, začátek sjezdu v 2610 metrech.

Nicméně vrcholu je dosaženo a po pěším sestupu k lyžím následuje sjezd mimo výstupovou trasu. Zvolíme široký levý kuloár, který má díky odpolednímu slunci naměknutou svrchní vrstvu sněhu, rychlou jízdou středními a dlouhými oblouky ztrácíme výšku a níže přejíždíme k výstupovému hřebenu. Po něm natraverzujeme nad závěrečný svah s převýšením 400 metrů, jímž sjedeme dlouhými oblouky do údolí vedoucího k chatkám.

Převýšení sjezdu přes dva tisíce výškových metrů je fascinující.

Sjezd Suchou rečkou k civilizaci je vzhledem ke své délce a naměklému sněhu úmorný, nicméně dny na Kamčatce mají sluneční svit od pěti hodin ráno do deseti hodin večer, takže není nutné příliš spěchat.

Střední část sjezdu, na pozadí vulkán Korjakskij.

Mapy
různé mapky a nákresy jsou k dohledání na Internetu
Maps Kamchatka

Průvodce
Frith Maier, Trekking in Russia and Central Asia

Ubytování
Vlastní stany dostatečně odolné vůči silnému větru nebo chatky 3 USD/osoba/noc

Upozornění
Od začátku Suchoj rečky je možné zvládnout celý výstup a sjezd během jednoho dne. Lepší je však rozdělení na dva dny s přespáním v oblasti chatek a ranním sjezdem po zmrzlém podkladu údolím Suchoj rečky.

S sebou
Skialpinistický komplet, lavinový vyhledávač, sněhová lopata, oblečení (díky silným větrům Goretex, Windstopper), dostatečnou zásobu jídla a pití, od Petropavlovska a Elizova není žádná možnost občerstvení!

Další informace
Avachinskaja sopka na Summitpost.org Kamčatka 2002 – skialpinismus

České prvosjezdy po roce 1990
České prvosjezdy: severní strana konusu Jaroslav Gerža za doprovodu Karla Toráče duben 2002, jižní strana Petr Novák, Jan Pala a Natalia Zhukovets duben 2002