Nejvyšší sopka Kamčatky magicky přitahuje návštěvníky z České republiky a pro většinu z nich je hlavním motivem cesty na Kamčatku právě výstup na tuto jednu z nejvyšších a nejaktivnějších euroasijských sopek. Zatímco v letním období už bylo na Ključevské poměrně hodně Čechů, první skialpinisté se na jejím úpatí objevili až v květnu 2002.

Ključevskaja při pohledu z městečka Ključi přes velkou louži na silnici.

Tento článek měl kdysi dávno vyjít ve SKI magazínu

Typická silnice v Ključi.

Na Kamčatku je možné se dopravit buď lodí nebo letecky. Z praktických důvodů dávají všichni přednost letecké dopravě. Ta je i přes letošní zdražení pro občany České republiky poměrně výhodná, když zpáteční letenka s petrohradskou společností Pulkovo Airlines vychází něco přes 18 000 Kč. K tomu je ovšem nutné ještě započítat vízum a byrokratickou „vízovou podporu“, což je dalších 3500 Kč. Dlouhý let na Kamčatku vede přes Petrohrad, Krasnojarsk, Chabarovsk až na letiště v Elizovu 30 km od Petropavlovska-Kamčatského.

Nekonečný přístup ke kopci. Sněhu je spousta, ale v takovém stavu, že musíme jít hodně dlouho pěšky.

Po nezbytném přivyknutí na místní drsné podnebí, neuvěřitelné množství ryb, a rozlyžování se třeba ve středisku Moroznaja sopka je možné vyrazit na sever ke Ključevské. Ještě předtím je dobré si vyběhnout a sjet některé sopky v okolí Petropavlovska, například sopku Avačinskaja (2741 m, viz SKI itinerář v čísle 2/2002–2003) nebo vulkán Korjakskij (3462 m). Autobusy do Ključe nejezdí každý den, navíc je o ně poměrně velký zájem, a proto je nutné kupovat jízdenky alespoň s dvoudenním předstihem.

Ključevskaja a mraky I.

Cesta na sever trvá devět hodin včetně dvou zastávek a trajektu přes řeku Kamčatka. V závislosti na aktuálním počasí se přes řeku Kamčatku může přejet ještě po ledu, nebo čekat několik dní, než odplují ledové kry, případně už jet normálně jako v létě.

Ključevskaja a mraky II.

Do Ključe se přijede navečer, hospody tady nevedou, takže pokud máte štěstí a zastihnete otevřený obchod, můžete koupit pivo Baltika 16 nebo alkoholu prostou Baltiku 0. Ani jedno se pít nedá. Hotely nebo ubytovny nejsou moc v kurzu, můžete se buď vnutit někde k rybářům nebo vyrazit za desetitisícové městěčko. Lepší variantou jsou rybáři, neboť za městem je poměrně dlouho spousta sopečného prachu a tím i špíny. Navíc koncem dubna a v květnu se probouzejí ze zimního spánku medvědi, s nimiž je nevhodné žertovat.

Přístup ke kopci I.

Za předpokladu předchozího rozlyžování se na sopkách v okolí Petropavlovska je v případě dobrého počasí výstup a sjezd z Ključevské možné zvládnout během čtyř dní. První den je (kromě samotného výstupu) asi nejhorší, neboť je nutné se dostat s bagáží co nejblíže sopce. Pohodlnější jedinci se mohou nechat odvézt terénním autem prvních asi sedm kilometrů, v případě dobrých podmínek až 17 km, ostatní vyrazí pěšky. Cesta je úmorná, neboť zmiňovaných prvních 17 km je po rovině těsně nad úrovní Tichého oceánu v černém sopečném písku.

Přístup ke kopci II.

Poté se z černých písků začíná mírně neznatelně stoupat porostem kamenné břízy, která postupně přechází v tajgu. Podkovy (boční krátery sopky ve výšce 600–1500 m) jsou v tuto chvíli neskutečně daleko. Po přibližně 42 km se objevuje bývalá chatka vulkanologů ve výšce 920 m n.m. S výjimkou jednoho okna jsou ostatní rozbité, uvnitř je neskutečný nepořádek, ale nějak se tam dá v případě potřeby přespat.

Ključevskaja s pásem mraků dokola.

Druhý den je poměrně krátký přesun do výšky alespoň 2070 metrů, případně až 2700 metrů podle počasí a fyzických schopností skialpinistů. Stan se staví na ledu nebo přemrzlém tvrdém sněhu, kopání záhrabu na severní straně Ključevské je nemyslitelné. Výstupový den je možné zahájit později než v evropských či jiných horách, tj. až po šesté hodině ráno, neboť na Kamčatce je na jaře světlo až do deseti hodin večer. Doporučitelné je použití GPS při výstupu pro záznam trasy, neboť díky obrovským rozměrům je dohledání tábora při sjezdu problematické. Nejrychlejší a zároveň nejbezpečnější výstup je přímo ze severu, v pravé části je totiž místy rozpraskaný ledovec, zatímco vlevo pouze kamenolom.

Ključevskaja se pořád nepřibližuje.

Překonání 2700 výškových metrů je náročné a ubíjející nejenom kvůli výškovému rozdílu, ale také podkladu, po němž se stoupá. U kráteru Ključevské se potom navíc může výstupem unavený člověk snadno přiotrávit sopečnými výpary. Z vrcholu je fantastický panoramatický výhled na severní Kamčatku až na úroveň oceánu, tj. přes 4700 metrů, zatímco jih zakrývá aktivita sopky.

Ključevskaja je přeci jenom blíže.

Sjezd do tábora trvá v optimálním případě kolem čtyř hodin. Sklon svahu je proměnlivý, v horní pasáži dosahuje místy 45 stupňů, dále 40 stupňů, níže se sklon snížuje až na třicet stupňů a méně. Podklad tvoří na vrcholu rozměklý hluboký sníh vlivem aktivity sopky, který se postupně mění v led a přemrzlý tvrdý sníh ve formě různě širokých pásů mezi kamennými poli. Může dojít k situaci obdobné při prvosjezdu v květnu 2002, kdy bylo nutné sejít přibližně 300 výškových metrů ve svahu kolem 40 stupňů na stoupacích železeche po čistém ledu. V případě, že v předešlých dnech nenapadnul čerstvý sníh, není možné se do tábora dostat na lyžích. Závěrečný úsek je nutné dojít po sopečných polích bez sněhu pěšky.

Tábor ve výšce 2070 m – Ključevskaja zrovna trochu kouří.

Tábor ve výšce 2070 m – pohled zpátky ke Ključi, vzadu sopka Šiveljuč.

Z tábora ve výšce 2070 metrů je to do Ključe 58 km, které se bohužel většinou nedají absolvovat na lyžích. V horní pasáží je všude sopečný popel a prach, po nichž se jde pěšky, níže jsou potom kráterký a trhliny vytvarované silným větrem a až 70 cm hluboké, přes něž je jízda na lyžích taktéž víceméně nereálná. Střední rovinatou část z výšky 900 metrů do výšky 70 metrů je možné absolvovat na lyžích. Závěrečných pěších 17 km sopečnými písky 10 m nad úrovní oceánu je hlavně náročných na psychiku.

Petr Novák vyráží ráno k vrcholu Ključevskoj.

Po sopečném popelu se opravdu nedá jezdit.

Sněhu je hodně, ale povrch se sopečným popelem, upravený větrem neumožňuj jízdu na lyžích, aneb pěšky ke kopci, pěšky od něj.

Mapy
různé mapky a nákresy jsou k dohledání na Internetu
Maps Kamchatka

Průvodce
Frith Maier, Trekking in Russia and Central Asia

Ubytování
Vlastní stany dostatečně odolné vůči silnému větru nebo někde polorozpadlé chatky vulkanologů

Upozornění
Ključevskaja patří mezi nejaktivnější světové sopky, před výstupem je vhodně se informovat u vulkanologů na její nejbližší aktivitu. Na vrcholu je NUTNÉ trávit krátkou dobu a dávat pozor na nadýchání se sopečných výparů! V oblasti panuje většinou špatné počasí se silným větrem a čtyři dny je minimální doba za dobrých podmínek, kdy se dá absolvovat výstup a sjezd na lyžích.

S sebou
Skialpinistický komplet, lavinový vyhledávač, sněhová lopata, oblečení (díky silným větrům Goretex, Windstopper), dostatečnou zásobu jídla a pití, od Petropavlovska a Elizova není žádná možnost občerstvení!

Další informace
Kljuchevskaja sopka na Summitpost.org
Kamčatka 2002 – skialpinismus

České prvosjezdy po roce 1990
České prvosjezdy: severní strana Petr Novák z vrcholu přímo na sever, 300 výškových metrů sestup na mačkách kvůli čistému ledu, Jan Pala severní strana z výšky 3500 metrů – oba 12. 5. 2002. Dosud nezopakováno.

Převýšení a časová náročnost:
1. den: Ključ – báza vulkanologů 10 – 920 m, 910 m, 42 km, 10 h
2. den: báza vulkanologů – base camp 920 – 2070 m, 1150 m, 14 km, 4–5 h
3. den: base camp – Ključevskaja – base camp 2070 – 4750 (4850) m, 2680 m, minimálně 12 h
4. den: base camp – Ključ 2070 – 10 m, 2060 m, 58 km, 10–14 h celkem: nastoupáno 5300 výškových metrů, vzdálenost přes 140 km, 36–41 hodin

Petr Novák zapadl do půlkly stehen, odtud jsme museli sebevražedně na lyžích.

Palič u bázy vulkanologů 920 metrů nad mořem.

Pochodové cvičení v kamení a černých píscích do Ključe.