Skialpinistická klasifikace obtížnosti výletů
24. červen 2006, 18:54 Kategorie: Skialp-pruvodce | Skialpinismus
Skialpové výlety se vždy dělí na delší výstupovou část a kratší část sjezdovou. Od počátku skialpinismu je tendence hodnotit obtížnost sjezdu, resp. jeho sklon, výstup se tehdy nebral v potaz. Taky základního definice extrémního lyžování byla stanovena jako: „Svah s převýšením alespoň 250 metrů a sklonem 45 stupňů“ Dnes je situace odlišná, a kromě základního znaku, kterým je největší sklon svahu se hodnotí expozice sjezdu a jeho technická obtížnost a to samé u výstupu. Vznikl tak z toho slušný hokej. Jak se v tom vyznat?
Příprava ke sjezdu z pod ledopádu vedoucího do Malé Zmrzlé
doliny někam dolů k Brnčalově chatě. Jak tento sjezd ohodnotit? Jako
lehký až nejlehčí? Fotil Petr „Hřib“ Adámek.
V hospodě u piva či v baru u tvrdého letají vzduchem mnohdy neuvěřitelné hodnoty sklonu sjetého svahu. Tyto hodnoty samozřejmě rostou s počtem čárek na lístku. Mnohdy se tak nezaujatý střízlivý pozorovatel dozví, že pro něj známý svah se sklonem 40 stupňů může v bujné alkoholem posilněné fantazii dosáhnout sklonu 50, 60, 70, a dokonce místy i 80 stupňů! Nezbývá mu nic jiného než obdivovat odvahu a lyžařský um borců, kteří v místech, kde jiní létají volným pádem nebo slaňují, skáčou jeden bravůrní oblouk za druhým.
Někdy také uvádím sklon svahu, ale tato informace může být dost zavádějící. Na rozdíl od Mira Peťa přezdívaného Xtreme, který většinu slyžovaných svahů změřil sklonoměrem používaným slovenskou Horskou záchrannou službou, máme při našich výletech jenom výjimečně provizorní sklonoměr z úhloměru a malého závaží. Při jeho použití odhaduji hrubou chybu v rozsahu +/-2–3 stupně v závislosti na podmínkách použití. Přesné to rozhodně není… Většinou sklon svahu odhadujeme v nějakém intervalu úhlů podle předchozích sjetých kopců, takže odchylka může být ještě větší.
Pohled na stupnice trochu podrobněji
Ivana Filová ve svém článku Skialpinistická a lyžiarska klasifikácia uveřejněném na Laviny.cz stejně jako na Skialpinistická a lyžiarska klasifikácia na www.skimountaineering.sk velmi pěkně a podrobně rozebírá různé stupnice používané v evropských zemích se zvlášžním přihlédnutím ke Slovensku:
- Alpská stupnica (švajčiarsky alpský klub)
- Traynard systém – bodová klasifikácia
- Stupnica toponeige (francúzska stupnica)
Z ostatních zemí uvádí jen skialpinistickou velmoc Slovensko, kde je nejčastěji používaná šestidílná stupnice poprvé uveřejněná v 80. letech minulého století v polském průvodci “Naciarstwo wysokogórskie” od Henryka Wenerského. Tuto stupnici použil i Bohuš Štofan ve svém prvním dílu průvodce “Extrémne lyžovanie vo Vysokých Tatrách”, stejně jako ji použil v popisech túr publikovaných v časopise Jamesák. V této stupnici se hodnotí jen a pouze nejtěžší místo sjezdu, nic víc. Ivaně se nejvíce líbí kombinace stupnic alpské a Traynard.
Příklady (Tatranská stupnice a porovnání
s Traynard):
- Baranie
sedlo SII (do 40 st.), S2
- Spiššký
štít SIII+ (45 st., mierně exponovaná),
S4
Na Slovensku ale každý používá něco jiného, kdy například velmi aktivní skialpinista Miro Peťo přezdívaný Xtreme je autorem výborných podrobných skialpinistických průvodců po některých slovenských skialpových oblastech (např. Skialpinistický průvodce Žiarská dolina jako pdf!), kde používá šestidílnou S stupnici na hodnocení technických obtíží sjezdu a čtyřdílnou E stupnici na hodnocení expozice sjezdu. U Mira je vynikající, že ve svých popisech vyznačuje sjezdové trasy modrou, červenou a černou barvou, takže je každému hned jasné, jak se mu sjezd subjektivně jevil, tj. lehký, střední a těžký. V příkladech uvedené sjezdy jsou D červeně a D1 modře.
Příklady:
- D Centrálny žľab z Baranca na sever; priamo z vrcholu
širokou pláňou cca 250m až ku skalno-trávnatému pásu, ktorý je
v strednej časti prerušený úzkym žliabkom ústiacim do baraneckého
kotla 40–48° S3+, E2 január-apríl v žliabku
býva často málo snehu (občas aj malý ľadopádik)
- D1 „Meteorologický žľab“, od meteorologickej búdky
priamo do Lukovej doliny širokým žľabom 40–43° S2+/S3,
E1 február-apríl jeden z najznámejších žľabov na Chopku,
strmšie miesto je v strede žľabu
V USA je situace ještě složitější a několik lidí se tam snažilo uplatnit svůj pohled na věc a prosadit svou stupnici. Nějakou dobu fungovala sedmidílná S stupnice s rozšířením na + a - obtížnosti upravená velkým propagátorem skialpinismu a telemarku Lou Dawsonem. Tato stupnice měla 21 obtížností, kdy poslední S8 bylo necháno do budoucnosti pro nějaký ten sebevražedný sjezd.
Aby toho nebylo málo, přišel Lou Dawsonem s úplně novou velmi jemně rozdělenou D stupnicí hodnocení sjezdu – ‚D System – Système‘ and ‚D Scale‘ for rating backcountry ski and snowboard mountain descents. Je to opravdu hodně podrobné, takže čtení je jen pro silné nátury. V závěru rozboru a popisu je správně uvedeno, že naprostá většina všech sjezdů patří mezi stupně D3 až D12. D0 až D2 jsou loučky pro malé děti a nad D12 je to potom jen pro velmi dobré skialpinisty. K tomuto D patří ještě pětidílné hodnocení expozice R (risk) stupnice a hodnocení délky výletu I-VII.
Příklady:
- D21 Le Nant Blanc, North Face Aiguille Verte, Alps, France
(V D21 R5)
- D22 Hornbein Couloir summit ski descent, Mount Everest
(VII D22 R5)
| Stupeň | Slovní hodnocení | Sklon svahu |
| I | velmi lehká | do 30° |
| II | středně lehká | do 40° |
| III | lehká | 40° místy 45° |
| IV | středně těžká | 40 – 45° |
| V | těžká | 45 – 50° |
| VI | velmi těžká | 50 – 55° |
Tak, a teď babo (nebo dědku) raď
Škoda, že si nemůžeme vystačit se základním rozdělením do třídílné stupnice, která je všem známá a pochopitelná od nepaměti:
- jde to
- jde to těžko
- nejde to
k tomu uvést sklon v nejstrmějším úseku a byli bychom všichni v pohodě :-)
Jak to tak vypadá, zkusim zkušebně u skialpinistických výletů použít kromě rozvolněné (většinou hodnotím II-III) tatranské stupnice také kombinaci stupnic S1–6, E1-E4 jako Miro Peťo a pro drsné nátury i nejnovější od Lou Dawsona I-VII D0–23 R1–5.
Příjemnou zábavu s jednotlivými stupnicemi obtížnosti výletů
Podobné články
Cestování s lyžemi po LibanonuZávěr skialpové sezony v oblasti Ortleru a Ötztálských Alpách - květen 2012
Na skialpech na Titov vrv (2748 m) v makedonském pohoří Šar planina
Dubnový skialp u Chaty pri Zelenom plese ve znamení mlhy, deště, sněžení a spousty lavin
Sněhový záhrab pro 20 lidí v pohoří Jahorina v Bosně v únoru 2012
Praktické zkušenosti s lavinovým batohem Snowpulse Lifebag Guide 30
Skialpinistické vázání Zermatt - historie skialpinismu
JERKY SNOW CAMP 2012 Macedonia - slunečný skialp a základové laviny
Promítání o skialpinismu v Libanonu na festivalu Kolem světa v Praze 24. března 2012
Hodina se stoupacími pásy v lyžařském středisku Plejsy