Před týdnem poslal Pažout propozice na třetí ročník Ski extrémy Vysoké Tatry 2007. Nezbývalo než potvrdit účast, sbalit si malý batoh, lyže, botky, lopatu, pípak a vyrazit. Pažout s Ottovými dojeli na Štrbské v pátek odpoledne a po půlnoci se k nim připojil Robin Baum s rodinkou…

Vlevo Predné Solisko, uprostřed Štrbský štít a vpravo Patria.

Fotky jinde: Pažoutova fotogalerie
Matúš Kuchyňa bere na Štrbský Štít zásadně jen začátečníky Strbsky stit – tip na efektivny vylet pre malych aj velkych.

Z propozic od Pažouta:
Ahojte skialpiniste,
na rade je treti rocnik Vysoke Tatry – skiextremy
Kdy: 20. – 22. duben 2007
Pro letosni rok bylo vybrano utociste na Strbskem plese.
Pazout

Provizorně zakrytý kanál cestou na Štrbské pleso.

Já jsem dorazil na lůžku nočního rychlíku do Štrby, nasnídal se v nádražním občerstvení a počkal na zubačku. Ta mě vyvezla do slunečného rána na Štrbské pleso, kde jsem začal hledat ubytko. Prošel jsem se neúspěšně až na zastávku Popradske pleso, načež jsem potupně poslal Pažoutovi SMS, kdeže se to vlastně bydlí. Nasměroval mě správně a odhodil jsem věci. Počkali jsme ještě na silnou grupu z HO SSK Vítkovice.

Pěšky přes Štrbské pleso k začátku sněhu.

Nevyrazili jsme hned, zdržení způsobilo hašení jemně doutnajícího vozu. Už před desátou jsme ale šlapali ve skeletech po asfaltu Štrbským plesem ke sněhu. Na druhém sněhovém fleku se nasadily lyže a pokračovalo se na pásech do Mlynické doliny. Pažoutovy ranní instrukce vyslechli podrobně jenom čtyři účastníci (včetně Pažouta), kteří zamířili jedním žlábkem pod Predné Solisko (2093 m). Ostatní dále stoupali pohodovým tempem Mlynickou dolinou.

Pěšky žlabem na Solisko.

Vydupalo se vysoko nad lyžařským areálem Solisko a pěšky se pokračovalo dále nahoru. Za Predným Soliskem se v malém sedle nasadily lyže a po pěkně ukloněném svahu se jelo dolů. Pod vodopádem Skok nasadit pásy a kolem plesa dále do doliny.

Filip na hraně k vrcholu Predného Soliska.

Ostatní už stoupali k Štrbskému štítu (2385–2395 m), když je Pažout s Vajcem dohnali. Filip se rozhodl opalovat na prosluněné pláni a já jsme chytil kopr. Přesto se mi podařilo doflákat do sedla a potom i těch pár zbývajících metrů na vrchol.

Vajco ve sjezdu z Predného Soliska k vodopádu Skok.

Odměnou byly fantastické panoramatické výhledy na velkou část Tater. Chlapíci z HO SSK Vítkovice jsou veselé kopy, takže nahoře byla sranda. Nikomu se moc nechtělo do dalších výstupů, a tak se vyhřívání na vrcholu poněkud protáhlo. Mezitím bylo krásně vidět, jak Luboš a Richard sjíždí ze sedla pod Velkým Soliskem (2412 m).

Modře výstup, červeně sjezd z Predného Soliska.

Štrbský štít.

Nakonec přeci jenom došlo ke sjezdu žlábkem po výstupové trase, na druhou stranu to bylo zhodnoceno jako už moc měkké. Dole vyrazili všichni namotivovaní viděným sjezdem z pod Velkého Soliska k výstupové trase. Bylo to už celé ve stínu, takže za chvíli se nasazovaly mačky. Mezitím se odhazovaly nepotřebnosti, jako třeba obal na mačky nebo jedna hůlka.

Výstup a sjezd ze Štrbského štítu.

Výstup jsem zabalil pod jediným zúženým místem, jelikož mě po jistém předešlém skákání tak bolely úpony nad koleny, že jsem věděl, že nahoru to nedošmatlám. Sjel jsem na dno doliny na slunce a delší dobu pozoroval vystupující skupinu. Ta se dostala rychle do sedla a ztratila se mi z dohledu.

Do sedla pod Štrbským štítem.

Ke sjezdu se delší dobu neměli, čekání mě přestalo bavit a rozjel jsem se dolů. Vybral jsem si medvědí Mirovu trasu s pozdějším alternativním překonávánm Mlynického potoka. Vrcholová skupina se rozdělila na trojici s Pažoutem včele, která sjela do Furkotské doliny parádním sjezdem, zatímco zbytek jel po přemrzlém podkladu do Mlynické doliny.

Trasa výstupu a sjezdu z pod Zadného Soliska.

Sjezd si pochvalovali, kromě jedné tlamy a rozbitého nosu Jiřího, který naskočil do zúženého žlábku. Dojeli do hospody Rotunda, kde už seděli všichni ostatní. Po pivním a jiném občerstvení opět pěšky ve skeletech po asfaltu do místa ubytování.

Opalování se na Štrbském štítě.

Někteří už hlady šilhali, a tak se rychle vyrazilo do hospody na jídlo. Rychlost nebyla na místě, protože kuchař se v námi vybraném občerstvovacím podniku opil na mol, a tak jsme v pětici dali několik piv a snědli asi deset rohlíků, než jsme se dočkali jídla. Ostatní se v Plesnivci už dávno najedli a poté přišli za náma. Živá hudba byla výborná, většina repertoáru česky, bo na Slovensku asi country není.

Pažout a Robin na vrcholu.

Jelikož Robin Baum má následující týden narozky, končíme brzy a míříme za Robinem a Pažoutovým pětilitrovým kanystříkem vína. Osazenstvo postupně ubývá, a nejdrsnější vydrží až do druhé hodiny ráno. Já jsem vyměknul o půl jedné.

Jiří na Štrbském štítě.

Neděle 22. dubna

Ač je to k nevíře, vyrazilo se ještě později než v sobotu. S prvním sněhem opět na lyžích, tentokráte diret na Patriu (2205 m). Asi polovina to vyšla na tuleních pásech přímo, zbytek v horní části traverzoval. Nejvíce pásy klouzaly Robinovi, který každých sto metrů dost nadával.

Vajco z vrcholu do sedla.

Posedávali jsme asi hodinu na konci sněhu v levé části, když kde se vzala tu se vzala, shora sestupuje nesourodá dvojice – otec s asi šestiletým dítětem. Sestupovali jenom po skalách, na sněhu si prcek nasadil lyže a jištěn otcem krátkým lanem, začal sjíždět na Štrbské pleso. Dost dobré…

Robin se kochá…

My jsme po nějaké době došli ještě na pásech až na opravdový konec sněhu po hraně nad Popradským. Pěšky po skalách na vrchol, kde jsme se kochali dalekými výhledy. Nahoře nebyl sníh, a tak bylo potřeba sestopit do sedla, kde se teprve daly nasadit lyže.

Bára ze Štrbského štítu.

První sjezd byl směrem na Popradské pleso. Dvojice sjela přes údolní laviniště na magistrálu a po ní na Štrbské. Ostatní skončili nad laviništěm a buď na pásech nebo pěšky vyšli zpátky do sedla. Pěší stopu celou vyšlapal Pažout.

Radovan ze Štrbského štítu.

V sedle malé občerstvení a sjezd do Mlynické doliny. Podklad až trochu moc rozměklý, ale to výbornému sjezdu nevadilo. Mě to teda trochu vadilo, protože mi nahoře bezdůvodně vypla levá lyže a hodil jsem ne pěknou tlamu. Zbytek jsem jel proto dost opatrně. Dojeli jsme na dno, pokochat pohledem na sjetý svah, a dolů údolím.

Radovan ve sjezdu ze Štrbského štítu.

Pažout v lese předvedl svoje sjezdové schopnosti na skialpinistické závody, kdy rychle projel kolem několika lidí a v hospodě Rotunda byl málem první. U hospody byl akorát malý výstup s jednou osobou zřejmě trochu mdlého rozumu, která pět metrů od lidí nastartovala naftovým motorem vybavené vozdilo v ne moc dobrém technickém stavu. Dotyčný nechal běžet motor a začal si prohlížet mapu Štrbského plesa. Přes opakované upozornění, že tu s tím dost smrdí, nechápal, co ostatním vadí.

Zlomisková dolina z nadhledu.

Občerstvení završeno, sbalit věci a vyrazit na západ. Filip mě vzal svým velkoprostorovým vozem do Liptovského Mikuláše, což se málem ukázalo jako zásadní problém. Když jsem chtěl na železniční stanici zajistit jiné nástupní místo do lehátkového vagonu, tak to napřed nešlo. A potom nebylo možné se hodinu dovolat na stále obsazenou linku do Štrby. Nakonec se podařilo a ve vlaku jsem se mohl krásně vyspat před začátkem pracovního týdne.

Bára stoupá na Patriu.

Výsledky

- 15 účastníků, z toho lyžníků 12, nejmladší ani ne dvouletý mladý Baumič
- v sobotu většina dva až tři sjezdy (Ottovi možná i více)
- v něděli dva sjezdy, Ottovi si dali Vysokou centrálem
- jeden trochu rozbitý obličej, po umytí krve z toho byly jenom oděrky, původní domněnka na zlomený nos se nepotvrdila
- pro některé už poosmé stejný vrchol
- pěkný výlet, pěkné kopce, výborna banda, za rok na čtvrtém ročníku SKOL

Otec pěšky, malý prcek na lyžích směr Štrbské pleso.

Sjezd z Patrie do Mlynické doliny.

Robin Baum stoupá na Patriu.

Co mají dnes dobrého na Popradském plese?

Na vrcholu Patrie.

Jiří a Robin sjíždí k Popradskému plesu.

Filip pod převějí na začátku sjezdu.

Radovan zpátky v sedle.

Báře už chybí také jenom kousek.

Libor ze Štrbského štítu.

Pažout ze Štrbského štítu.

Míra ze Štrbského štítu.