Ve čtvrtek 27. března večer jsme při KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria v pohoří Pirin udělali večírek ve velkém záhrabu, který byl postaven pod vedením Všeti.

Nákres záhrabu od Všeti – obrázek v plné velikosti je na ZÁHRAB.

Stavba začala nenápadně, když jsem začal jako první kutat v úterý v návěji poblíž chaty Vihren (1950 m). Po metru jsem to vzdal, protože osondováním bylo zjištěno jenom 1,8 m sněhu, což na záhrab nestačí. Všeťa byl o hodně aktivnější a vyrazil dále od chaty, kde našel ideální množství sněhu. V úterý sám vykopal vchod.

Bruder Libor vyhazuje sníh z vchodu záhrabu

Ve středu jsme se k Všeťovi přidali po skončení lyžování Smrtka a já, abychom postoupili výrazně do hloubky a boků. Nicméně, pořád to byl takový minizáhrabek. Teprve ve čtvrtek se přidalo i spousta ostatních – Peter, Pavel, Honza Pohl, bruder Libor, Mojmír, a další. Záhrab tak rychle rostl do stran, délky, i hloubky.

Dva úderníci, včele Všeťa, sníh odhazuje Pavel

Když jsem v sedm večer zmizel na večeři, tak úderníci pokračovali v usilovné práci. A to i za tmy a bez čelovek. Postupně se tak přetransformovali snad dokonce i ve stachanovce. Při vegetění na chatě se nikomu nechtělo ven, ale nakonec se podařilo většinu zúčastněných přemluvit ke krátkému výletu na kolaudaci záhrabu.

První padla láhev Metaxy

Všeťu jsme potkali cestou do chaty prý za jídlem. Přemluvili jsme ho, jako hlavního stavbyvedoucího, aby se vrátil s námi. V záhrabu mezitím stále kutali úderníci Pavel a Honza Pohl. Museli jsme jim doslova vyrvat lopaty z rukou, aby toho nechali :-D.

Večírek se rozjíždí

Do záhrabu vlezlo 16–20 lidí (někteří přicházeli, jiní odcházeli), z nichž většina si dokonce sedla ve společenské místnosti. Přestože se záhrab nepodařilo dokončit v původně zamýšleném rozsahu, kolaudace probíhala velmi dobře až do půl jedenácté. Vypili se několik lahví alkoholu a také pár piv. Přitom se zpívalo o sto šest, ať už vážně (Československá hymna) nebo nevážně (Sedí bača pri ohníčku…). Sólovým zpěvem výrazně vynikl Magistr.

Paříme, paříme, v klouboucích vepředu Magistr, vzadu Vaněc. S čelovkou je vepředu hlavní stavitel Všeťa

Ze záhrabu jsme se přesunuli na chatu pod jasně svítícími hvězdami na bezmračném nebi. Škoda, že jasná obloha nevydržela i poslední lyžařský den v pátek…

I jsme si docela zazpívali, díky bruderovi Liborovi, Magistrovi a Vaňcovi jako hlavních předzpěvácích

Hodnocení od stavitele
„Záhrab dobrý, ale příliš malý, příště musí být větší!“

Závěr
Záhrab se sice nevyrovnal památnému záhrabu pro 25 lidí, který jsme 11. 2. 1999 v pěti lidech vytvořili u Chaty pod Rysmi ve Vysokých Tatrách (článěk o něm se tady brzo objeví – Maxi záhrab u chaty pod Rysmi v únoru 1999 je na konci uveden náš památ), hlavně kvůli absenci tanečního sálu a dostatečně velkého baru, nicméně se povedl, a večírek v něm neměl chybu.