Hořice 2007

1. až 3. června 2007

Další fotografie 2007 - portréty a nohejbal

Fotografie 2007 Markéta a David - všechno možné

Brzy přibude i zbytek komentáře a fotky od Davida...

Společná fotka 3. června ráno, horní řada zleva: Jiří, Thomas, Aleš a Květoš. Dolní řada zleva David, Lenka a Alžbětka, Honza, Markéta.

Pátek 1. června

Sraz byl naplánován s předstihem, organizačně byl dobře zajištěn Markétou, nezbývalo, než se dostavit. V tom byl malý kámen úrazu, kromě Markéty a na kolech přibyvší dvojice Květoš a Aleš, to měli všichni ostatní trochu z ruky. Proto mě překvapila SMS od Markéty v 17.00 h: Kde jste? Jde se na dřevo! V tu dobu jsme teprve vyjížděli z Klecan. Průjezd městem Hořice byl díky místnímu trochu chaotickému ne-značení zábavný, a museli jsme se i otáčet. Nakonec jsme v pohodě dojeli do AUTOKEMPU U VEŽE, kde na nás mávali Květoš s Alešem. Ostatní nikde.

Sobotní ráno při snídani.

Vysvětlení bylo jednoduché, chlapíci z Moravy ještě nedojeli a Markéta šla uspávat děti. Bohužel se potvrdilo, že přezaneprázdněná Pavla opravdu nepřijede. Snad příště. Zašli jsme se občerstvit do přilehlého restauračního zařízení, někteří urazili pouze dvě piva, jiní to vylepšili o teplou večeři. Potom se už občerstvovalo z vlastních pivních (Krakonoš 12deg) a slivovicových (Thomas) zásob. Později k tomu přibyl i zpěv doprovázený kytarou. Spát šel jak kdo chtěl, já jsem odpadnul brzo.

Vítek vysvětluje Thomasovi problematiku přesunu legií skrz Asii.

Sobota 2. června

Ráno vstávala nejdříve Alžbětka - o půl šesté. S ní i Lenka, zatímco o poznání déle vyspávalo zbývající osazenstvo našeho pokoje, tj. já, Jiří a Vítek. Ze sousedního pokoje se chlapíci vyhrabali až o půl desáté.

Výhled z věže na kemp U věže.

Veřejné pohoršení mohl teoreticky vzbuzovat pouze Květoš, který se ne a ne převléct ze svého pyžama do normálního denního sportovního oblečku. Nakonec se převléknul a mohli jsme vyrazit za kulturou. Nebylo to daleko a došli jsme jenom k věži, resp. do věže. V ní je krásná expozice týkající se našich zahraničních jednotek - legií, jejich bojové činnosti za I. světové války. Nechybí ani období protektorátu.

Na věž si vyšlápli všichni.

Po prohlédnutí expozice jsme si vyšlápli pár schodů na vyhlídkovou věž. Škoda, že se ji stavitelům nepodařilo postavit podle plánů v plné výši 43 metrů. Přeci jenom, dokončených 25 metrů je těsně přes polovinu. Výhled z věže by neměl chybu, kdyby bylo krásné počasí. My jsme měli zataženo, takže pěkně byly vidět akorát Hořice. Vše ostatní se díky oblačnosti a občasnému dešti ztrácelo.

To je ta věž.

Příprava na nohejbal.

Po úspěšném odvěžování se jsme slezli dolů a přesunuli se zpátky do kempu. Thomas mezitím stačil trochu zaexhibovat, když se snažil dělat zhyby na trubce u silnice. Do šestého mu to šlo dobře, poté zpomali.

Aleš a Alžbětka právě trénují předávání míče.

V kempu byl program jasný, tradiční, každoroční - nohejbal. Počáteční snaha využít už nataženou místní síť se špagátkem místo ocelového lanka nebyla korunována úspěchem. Síť byla po nočním dešti úplně mokrá (= pekelně těžká) a vůbec nešla vypnout. Navíc špagátek byl špatné kvality, a tak ke slovu přišel velký kufr Davidova vozu.

Jiří s Davidem naplno.

David měl auto plně vybavené sportovním nářadím, kdy kromě balónů a sítě tam byl také zelený megatalíř. Síť byla dobrá, jenom jedno oko prasklé. Natažená byla hned. Já po dvou letech, ostatní povětšinou po jednom roce, kopali do balonu. Úroveň hry tomu (aspoň u mě určitě) odpovídala, což nevadilo, neboť se postupně všichni rozehráli. Zábava byla výborná, každý vyhrál nějaký ten zápas nebo se blýskl ukázkovým zákrokem. Nohejbal nás bavil dlouho...

David blokuje zásadně zády.

Odpoledne dojela Markéta s Karolínkou a úplně nejmenším Davídkem. Společně s Alžbětkou mohli řádit o sto šest. Teda, nejprve se nacpali různýma dobrůtkama a potom přešli na balóny. Honili se s nimi, házeli je. Strejda Thomas úspěšně unavil Karolínku, zatímco strejda Jiří podobně unavil Alžbětku. S Davidem jsme do sebe zabouchali volejbalovým balónem. Před šestou hodinou odjela Markéta s dětičkama do Hořic a najednou byl nezvyklý klid.

Dětičky u chaty.

Mužská část účastníků vyrazila do víru velkoměsta (Hořic) za podvečerním občerstvením. Nešla pouze Lenka s Alžbětkou, kdy Alžbětka už byla zralá jít do postýlky. Dali jsme si skoro všichi pizzu s výjimkou Květoše s Krakonošem a Aleše se salátem. Zpátky jsme došli po osmé hodině. Za chvíli přijela Markéta a mohli jsme jít hrát stolní tenis. Trochu se šeřilo, rakety nebyly nejlepší, ale hrát se dalo.

Markéta s Dominikem.

Vyvrcholením večera bylo, když se chlapíci rozhodli pořádně pohoupat. Thomas lítal jako blázen, a dostal přitom žízeň. Květoš byl poblíž a tak mu do jeho lítání podal plný půllitr. Thomas jej bravůrně zachytil, a při houpání se stíhal občestvovat pivem. Až úplně nakonec, kdy už jeho pozornost trochu opadla, se jemně polil. Oproti Thomasovi na to šel Květoš od podlahy, resp. od louže (v noci vždy pršelo, přes den to nestačilo vyschnout). Na druhé houpačce nohama zabíral hlubokoorbově do kaluže. Viz fotky na konci. Zbytek večera se divil, že má nějak vlhko v botách.

Markéta s Karolínou.

Zbytek večera se hrálo na kytaru a zpívalo, k tomu trochu popíjelo. Slabší kusy (byl jsem mezi nimi) odpadli už před jednou hodinou ráno, zbytek ve tři.

Chlapíci se cpou třešněma.

Dětičky na stole, přihlížející okolo.

Houpy houpy.

Nabídka dne.

Sobotní večer a drsný Květoš I.

Sobotní večer a drsný Květoš II.

Sobotní večer a houpající se Thomas.

Sobotní večer a houpající se Thomas II.

Sobotní večer a houpající se Thomas III.

Sobotní večer - tak dopadl Thomas.

Neděle 3. června

V noci zase pršelo a ráno je všude hodně mokro, což sráží motivacei ke sportovním výkonům pod nezbytně nutné minimum. Kromě Alžbětky, která opět vstávalo o půl šesté, vstali ostatní už kolem osmé. Na snídani jsme se nacpali dosytosti a poté řešili co dále. Vzhledem k počasí to nikdo neměl v úmyslu přehánět, a tak se Květoš s Alešem věnovali rozjímání nad volbou cyklotrasy domů. Já jsem měl tendenci řešit, zda zajedeme do Prachovských skal či na nějaký hrad/zámek. Nakonec počasí rozhodlo a nestavili jsme se nikde.

Nedělní ráno, precizní příprava snídaně v podání Markéty.

Pouklízelo se v chatkách, zamávalo se na rozloučenou, a jako první odjela Markéta do Hořic. Dalšími byla naše tříčlenná rodinná skupinka do Klecan. Zbyli dva cyklisté a tři Moraváci v autě. Snad odjeli a dojeli také v pohodě.

Přiští rok ahooooooooooj! Vlastní zážitky se pokusil sepsat palič

Pozvánka Hořice 2007

Zdar op(t)ičáci :)

Tak letos Vás chci všechny vidět v Hořících, v AUTOKEMPU U VEŽE, termín zůstává 1.-3. června. Máme zarezervovné 2 velké chatky (2x4os) s kuchyňkama a sociálkou. Kdybyste ale dorazili všichni, není problém pronajmout ještě jednu malou 2-lůžkovou. Protože to spácháme ještě před sezónou, máme lepší ceny... bohužel na úkor obědů :( hospoda se tu otvírá až k večeru. Pivo čepují - teď si nejsem úplně jistá - Gambrinuse, ale není problém zajistit štěně Trutnovského Krakonoše (reference u Květoše a možná i Aleše) - takže se dohodněte (pivo+pípu + chladící zařízení zajistím). Ohniště je kousek od chatek, jen si dojdeme do lesa pro nějaké topivo.

Pro odvážné bude možnost osvěžit se v přírodním koupališti Dachova, hned pod kopcem. Já tam teda určitě nevlezu, ale budu vám držet palce :)))

Potřebuju ale od vás závazné potvrzení KDY a NA JAK DLOUHO se ukážete a to co nejdříve, ať doladím to bydlení. Jo a cena je cca 170kč/os/noc

Kdo je zvědavý na kemp,mrkni sem: Kemp Hořice Cestu pro nemístní dodám včas

Těším se, konečně na chvíli zdrhnu od rodiny :D

Markéta